Čtete historii?

Přiznám se, že dokud jsem neměla čtení historie vinohradského sboru v Hroznu "v popisu práce", trošku jsem ho odbývala. Od té doby, co v rámci korektorských povinností pročítám Hrozen od A až do Z, zamýšlím se nad historií sboru nejen kvůli správné stylistice či pravopisu. To přemýšlení není vždycky radostné. Z přelomu devatenáctého a dvacátého století na nás občas dýchne to, co dobře známe i z "moderní" doby kolem nás : elitářství, prosazování sebe sama, uražená ješitnost, různé spory. Nic, co by člověk měl radostně čerpat z odkazu křesťanských předků, i když i v kronikách se asi snadněji popisují neshody a spory než třeba každodenní nenápadná věrnost ve víře a v modlitbách. Jedno je jisté - dnes, ve 21. století, nejsme lepší než oni. Ani nám se nebude svou vlastní silou dařit zvládat lépe a radostněji vše, co sborový život s sebou nese. Jedinou nadějí, jak žít i přes rozdílné názory spolu v pokoji, je pokoušet se stále znovu poznávat Boží vůli pro docela konkrétní vztahy a problémy, řídit se podle ní více než podle vlastních měřítek a mít druhého za přednějšího sebe.

jaš