Pastorační služba v nemocnicích Bratři a sestry, dovolím si dnes navázat na pondělní kázání Petra Slámy, v němž citoval úryvek z pravoslavného velikonočního zpěvu: "Smrtí smrt přemohl…" A kdyby jen pouhou smrtí, smrtí sytou dnů, jakou si přejeme všichni. Ježíš si vědomě zvolil potupnou smrt plnou kruté bolesti. Totální fiasko, konec všech nadějí do něj vkládaných. Vždyť vjel do Jeruzaléma jako Mesiáš. Namísto vysvobození Izraele však nastal katastrofální krach jeho poslání. Jiné uzdravoval a křísil, avšak sám sobě nepomohl, trpěl a zhynul. Pak ale přichází to hlavní. Nejprve ženy a pak i učedníci prožili setkání s Ježíšem vzkříšeným, s Ježíšem, který vystoupil nad všechna očekávání s ním spojená. Proti starozákonní naději spjaté s určitým očekáváním Božího zásahu do pozemské skutečnosti tady stojí novozákonní víra, Boží království, které není z tohoto světa. Působí tu láska, kterou žádná naše selhání, nedodělky, viny, jichž litujeme, nepohnou k odmítavému gestu. "Ještě dnes budeš se mnou v ráji", pravil Pán lotru po pravici. Věřím, že jsou to slova určená nám všem, kdo se k němu obrátíme "v hodině smrti naší". Blízkost takovéto lásky, která nikoho, kdo se k ní obrátí, nezavrhne pro jeho chyby, zakoušejí někdy v plnosti, někdy v tušení právě umírající pacienti. Je to také blízkost svobody od cílů i pádů našeho života, od křivd a vin, kterých jsme se dopustili. Celek jedinečného lidského života je odevzdán Bohu a nesmazatelně vepsán do dějin Božího díla s člověkem. Plnost smíření s Bohem, s lidmi, s vlastním životem je tak zároveň plností svobody pro Boží království. Je plným odevzdáním se Boží vůli. Nádherně tento stav mysli popsala sv. Terezie z Avily již před mnoha staletími. Proto si ji dovolím citovat :
Že život smrtí končit má,
V tom je má síla k životu A v naději mám jistotu Že smrtí život začíná: Smrti, má spáso jediná, Přijď, už ti brány otvírám, Vždyť mru, protože neumírám. Jaká je v lásce velká síla: Můj živote, vrať mi už klid, Mohu jen to: jen se tě zbýt, Abych tě znovu objevila. Kéž bych už blízko smrti byla, Kéž dnes už v náruči ji svírám, Vždyť mru, protože neumírám. Pro věřícího člověka, pro nějž je konec života přechodem do společenství s Kristem a s těmi, kdo jej již předešli, se tak umírání může stát "znovuobjevením života", života neomezeného pozemskými danostmi, života věčného. V Janově evangeliu čteme, že Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (Jan 3,16). Ale co lidé, kteří nevěří? Jakou mohou mít naději? Copak není konec života koncem všech jejich nadějí, škrtem přes všechny jejich plány, propadem do nicoty? Nemusí tomu tak být.I jim lze zprostředkovat víru, naději a lásku, ač třeba v rudimentární podobě a velmi jednoduchými slovy. V každém jednotlivém životě, byť by se zdál být marným a zbytečným, lze nalézt okamžiky, které mu dávají smysl. Myslím, že právě takoví lidé jsou těmi, kdo potřebují duchovní péči v čase vážné nemoci či umírání nejvíce. " Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní." Proto si tak velmi cením toho, že hospice dávají této péči prostor, a doufám, že se podaří pastorační péči prosadit i jako standardní součást nemocniční péče. Náš sbor již učinil jistý krok tímto směrem. Návrh pastorační péče jsme podali na geriatrickou kliniku v Londýnské ulici a do Vinohradské nemocnice, kde byl již schválen správní radou a předložen na poradě primářům. Zatím jedinou odezvu jsme dostali z transfúzního oddělení: uvítají dárce. Lenka Payne |
číslo 33, červen 2003 Obsah Velkopáteční kázániPastorační služba v nemocnicích Informace ze schůzí staršovstva Historie vinohradského sboru VII Ke sborovému hospodaření Slovo ke konfirmaci Oslovení konfirmandů Archiv Výběr z Hroznůročník 2024 Ke stažení Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 (122 kB) Bohemská kuchařka (899 kB) Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině ( 387 kB) |