Vinohradský sbor ČCE

Velkopáteční kázáni

Kázáni Josefa Smolíka z 18.dubna 2003

Žalm 22

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil?
Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí;
nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Ježto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé,
a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Vyprahla jako střepina síla má,
a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém,
uprostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej,
všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného,
aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
O tobě chvála má v shromáždění velikém,
sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Jísti budou tiší a nasyceni budou,
chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země,
a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země,
jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu,
a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho;
nebo ji skutkem vykonal.

V postní době upíráme svůj pohled ke kříži na Golgotě. Přes vzdálenost dvou tisíciletí slyšíme z kříže Ježíšova poslední slova : "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil". Je to slovo Božího Syna z hlubin ponížení a utrpení. Evangelista Marek, jehož evangelium je pokládáno za nejstarší, zachoval tato Ježíšova slova v aramejštině, jíž se v jeho době mluvilo: "Eloi, Eloi, lema zabachtani." Matouš, jehož evangelium bylo napsáno později, uvádí Ježíšovu modlitbu v hebrejštině "Eli, Eli…". Hebrejština je jazyk Starého zákona a žalmů.

Výkřik "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil" je hořkým výkřikem nářku. Je mnoho žalmů, které vykladači označují jako žalmy nářků. V Starém zákoně je i celá kniha nářků, Pláč Jeremiášův, která obsahuje nářek nad pádem Jeruzaléma. Žalmista v žalmech nářků líčí, jak je pronásledován, jak trpí od nepřátel, kteří ho ponižují. V 22. žalmu je žalmista, trpící služebník Boží, obklopen těmi, kteří se na něho šklebí a potřásají hlavou: "Spustiltě se na Hospodina", ekumenický překlad má "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout,ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil."

Navzdory tomu, že žalmista podává řadu podrobností o trpícím služebníku, nejsme s to ujasnit a popsat konkrétní žalmistovu situaci. Jde o nemoc, o věznění, o situaci před popravou? Nevíme. Žalmy mají sloužit věřícím v  nejrůznějších situacích. Žalmy jsou liturgickými modlitbami, ve kterých jednotliví věřící rozpoznávají svoji situaci a nacházejí sami sebe. Žalmy se nesnaží vylíčit jeden zvláštní případ. Jsou spíše jakousi šablonou, do které se mají modlitebníci se svou situací vejít. To je také naše zkušenost, že v žalmech nacházíme sami sebe, své trápení i svoji naději.

Tak náš Pán Ježíš Kristus nachází v žalmu 22 sama sebe, ztotožňuje se s utrpením žalmisty a pokládá tento žalm za proroctví o sobě. Ježíš ve svém vlastním utrpení zakouší trápení všech, kdo byli vystaveni útlaku, nespravedlnosti a násilí. Když volá "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil", ztotožňuje se s nimi. Tím dal podnět k tomu, že církev chápe tento žalm jako proroctví o jeho utrpení.

Tato slova vyjadřují hloubku utrpení opuštěnosti před Bohem. Jak jsem již zmínil, byla tato slova podle evangelisty Marka a Matouše posledními Ježíšovými slovy před jeho smrtí. Ohromná agresivní nicota opuštěnosti, která naléhala na Ježíše, je patrna ze slov, že "v poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin. Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: Eli, Eli, lema zabachtani."Tento výkřik se rodí ze zkušenosti temnoty a pekla. Bůh skryl svou tvář. Ježíš přijal za nás utrpení, které by nikdo z lidí nedokázal unést. Tak nás vysvobodil z moci smrti, z moci nicoty.

Opustil Bůh Ježíše na kříži? Opustil žalmistu? Opustil smlouvu s lidem Izraele? Opustil plány spásy světa? Zapomněl na chudé a trpící? Hospodin je svatý a nemůže se dívat na bezpráví, nevěru a hřích, kterým jeho lid propadal a jimž propadáme i my. V Hospodinově srdci je boj mezi svatostí a spravedlností na straně jedné a láskou, milostí a milosrdenstvím na straně druhé. "Což bych se tě, Efrajime, mohl vzdát, mohl bych tě, Izraeli, jen tak vydat? Cožpak bych tě mohl vydat jako Admu, naložit s tebou jak se Semojimem? Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. Nedám průchod svému planoucímu hněvu, nezničím Efrajima, protože jsem Bůh, a ne člověk. Jsem Svatý uprostřed tebe, nepřijdu s hněvivostí." (Oz 11,8-9) U proroka Izaiáše čteme: "Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu." (Iz 49,15) V 54. kapitole Izaiáše čteme: "Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování. V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval." (v.7-8) Boží milosrdenství, Boží slitování a odpuštění je silnější než naše hříchy i než všecky síly temnoty a zkázy, které vyvoláváme svými hříchy.

V evangeliu podle Lukáše nacházíme perspektivu, ve které máme interpretovat Ježíšovo zvolání: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil". To nejsou slova zoufalství. Ani v hlubině pekla Ježíš neztrácí vědomí poslání, ke kterému byl vyvolen a ustanoven. Vyznání "proč" znamená v hebrejštině "k čemu", tedy co je smyslem mé smrti, co je záměrem, cílem mé opuštěnosti. Smyslem, záměrem, cílem je spása světa. Jako by se Ježíš ve výkřiku "Proč" rozpomínal na cíl svého utrpení. V evangeliu podle Lukáše jsou poslední Ježíšova slova: "Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha", slova žalmu 31. Když Ježíš zemřel, "chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů" ( M15,38). Bůh Ježíšovu oběť přijal, nastal nový věk. Evangelium dosáhlo až k pohanům, jak to dosvědčuje centurio, který vyznává: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží." (M 15,39)

"Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá." (Ř 8,11) Kristovo vzkříšení je centrální událostí našich dějin. Protože Kristus vstal, jsme tu shromážděni, čteme 22. žalm, obracíme svůj zrak ke kříži, rozjímáme nad posledními Ježíšovými slovy. To vše by nebylo, kdyby Ježíš nebyl vzkříšen z mrtvých. Nebyla by evangelia, nebyla by křesťanská shromáždění, příběh o kříži by zmizel v zapomenutí jako mnoho jiných příběhů o popravách. Hospodin Krista vzkřísil, Vzkříšený zvítězil nad smrtí a chaosem, jeho moc je mocí vítěznou. Tak to vyznáváme ve shromáždění, tak o tom zpíváme.

Můžete se však zeptat: Je tomu skutečně tak? Vyhrál Ježíš na kříži, anebo prohrál? Židé říkají, že prohrál, království pokoje a spravedlnosti definitivně přece nenastolil, a proto Kristem, Mesiášem není. My věříme a vyznáváme, že zvítězil. Toto vítězství však je vítězstvím, na kterém máme účast pouze ve víře. Ve víře v Ukřižovaného a Vzkříšeného vyznáváme, že už je rozhodnuto, smrt je přemožena, "kníže světa", ten Zlý, už je přemožen. Avšak bez víry to vypadá, jako by rozhodnuto nebylo, nebo jako by moc dokonce patřila tomu Zlému. Teprve při Kristově příchodu bude vítězství Kristovo zřejmé všem.

Ukřižování a vzkříšení patří dohromady. Bez vzkříšení bychom propadali pocitu beznaděje a marnosti, bez kříže všelijakým bludičkám iluzí.

Kde je nyní vzkříšený Kristus, kde se s ním můžeme setkat, kde je Hospodinova moc, která jej vzkřísila, kde je Hospodin v  tomto světě plném útlaku, nespravedlnosti, tam, kde zuří válka? Nevidíme vzkříšeného Pána při díle, nevidíme Pána dějin. Je ještě na svém trůnu?

Duch Boží, který vzkřísil Krista z mrtvých, nám pomáhá najít orientaci v této situaci. Duch má svoji vlastní metodu. Vede nás do tajemství modlitby. Žalmy jsou modlitbami. V modlitbě se mnohé věci, které nevidíme, stávají skutečnými, skutečnějšími než to, co vidíme. V modlitbě se dějí veliké věci, které rozhodují o naší životní cestě. V modlitbě se setkáváme se svým vzkříšeným Pánem, slyšíme jeho hlas a nacházíme v něm své potěšení. On dává pokoj, který zpečetil svou smrtí: " Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ne jak dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí." ( J 14,27)

Bůh naše modlitby slyší a odpovídá na ně. Když On odpoví, mění se všecko. Kříž a smrt nezmizí, avšak ztrácejí svoji moc.

To je radostné poselství druhé části žalmu od verše 23, kde čteme "A tys mi odpověděl". Žalmista v předchozích verších vzpomínal, jak jeho otcové doufali v Hospodina, který je vysvobozoval. Ty vzpomínky však nestačily, aby mu daly naději. Vzpomínal vděčně na své narození, na dar života. Avšak ani to jej nemohlo potěšit. Na to stačilo teprve to, že se Hospodin k němu sklonil, vyslyšel jeho modlitbu a odpověděl mu. "Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal." (v.25) To změnilo žalmistovu situaci, aby chválil Boha "ve shromáždění a o jménu Hospodinovu, mocných Božích skutcích vyprávěl svým bratřím". Najednou se mu svět objeví v perspektivě Božího kralování. Vyznává, že "pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují… rozpomenou se na Hospodina všechny dálavy země… Vždyť Hospodinu náleží kralovat i nad pronárody vládnout." (v.28-29) On také kraluje a vládne nad národy.

To se může zdát nepravdivé, když pomyslíme na to, co se děje ve světě. Zdá se, že velké mocnosti, vojenské síly a peníze vládnou nad národy. To však není pravda. Ve svých modlitbách objevujeme zcela jinou perspektivu: když čteme v Písmu a meditujeme v modlitbě nad jeho slovy, že velké říše se kácejí, a Boží kralování a Boží slovo zůstává, pak se nám věci začnou jevit jinak. V eschatologické perspektivě Božího království je všecko jinak. Jan ve Zjevení zakouší ve víře poslední vítězství : "Učiněna jsou království světa království Pána našeho a Krista jeho a kralovati bude na věky věků." (Zj 11,15) Chvalte Hospodina, oslavujme jeho Jméno. Halelujah. Amen.

Josef Smolík

číslo 33, červen 2003
předchozí   další

Obsah

Velkopáteční kázáni
Pastorační služba v nemocnicích
Informace ze schůzí staršovstva
Historie vinohradského sboru VII
Ke sborovému hospodaření
Slovo ke konfirmaci
Oslovení konfirmandů

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).