Ke sborovému hospodaření

Otázka hospodaření sboru se na těchto stránkách probírá poměrně často. Tak často, až se může zdát, že by někteří z bratří a sester mohli být unaveni z přívalu slov o sborových penězích. Z rozhovorů s některými členy našeho sboru jsem vytušil obavu o to, zda takové setrvalé povídání o financích nevede k poklesu obětavosti.

Musím ale říci, že tomu tak není, spíše naopak. V následující tabulce jsou zmíněny průměrné výše saláru v jednotlivých letech (samotné číslo může být zatíženo malou chybou v řádu desetikorun, která vyplývá z metody, jíž je průměr počítán). Jedno je však jisté - od roku 2001, kdy hospodářská komise doporučila staršovstvu zahájení malé "kampaně" za účelem zvýšení obětavosti, se zastavil propad průměrné výše saláru, a jak je zřejmé, v roce 2002 byl průměrný salár na nejvyšší hodnotě z celého sledovaného období. Chtěl bych zde všem, kteří salár odevzdali, jménem staršovstva poděkovat.

Samotný průměr však není číslem, které by vypovědělo, jak na tom opravdu jsme. Představme si, že bychom všichni odevzdali po stokoruně a jen jeden by vložil do pokladny tři sta tisíc. Průměr by byl vysoký, ale důvod k radosti nad sborovým růstem by v tomto případě chyběl. Proto jsem připojil ještě jeden graf, takzvaný frekvenční. Ten nám důvod k radosti poskytuje. Při pohledu na něj zjistíme, že stále víc a více členů sboru odevzdává salár v částkách nad jeden tisíc korun ročně. Čtení tohoto grafu je jednoduché - představme si, že nás zajímá, kolik členů sboru odevzdalo salár do sta korun, kolik členů sboru mezi stem a dvěma sty korunami, kolik mezi dvěma sty a pěti sty korunami a tak dále. Čísla na vodorovné ose grafu znázorňují právě tento druh zvědavosti. Čísla na svislé ose označují procenta z těch, kdo v daném roce salár odevzdali ve výši mezi číslem, ze kterého sloupeček vyrůstá, a číslem, ze kterého vyrůstá sloupeček se stejným šrafováním vlevo od něj - procenta proto, aby se dalo dobře porovnávat, neboť počet salárníků se v každém roce trochu mění. Pak už tu jsou jen různě puntíkaté nebo šrafované sloupečky. Pro každý rok je vždy zvoleno jedno šrafování a výška každého sloupečku je dána počtem salárníků - procentem z celkového počtu salárníků, kteří v daném roce odevzdali salár. Kdo zaplatil mezi stem a dvěma sty korunami, zvyšuje sloupečky, které mají pod sebou číslo 200, kdo zaplatil mezi dvěma sty a pěti sty, je započítán ve sloupečcích, které mají pod sebou číslo 500 a tak dále. Když se na tenhle graf podíváme, najdeme určitě důvod k radosti, protože stále méně z nás dává na salár nejvýše sto korun a stále více z nás dává mezi jedním a dvěma tisíci korunami a mezi dvěma a pěti tisíci korunami. To je určitě důvod k radosti pro všechny z nás a možná i důvod k zamyšlení pro ty, kteří se ještě nerozhodli oddělit ze svých příjmů víc než tisíc korun ročně.

Z pověření staršovstva bych chtěl zde poděkovat všem sestrám a bratřím, kteří se nad sborovými příjmy zamýšlejí a kteří zvyšují svou obětavost.

Chtěl bych také nás všechny povzbudit - je hezký pocit vidět, jak saláry rostou a jak většina z nás stále zodpovědněji zvažuje výzvy a důrazy kladené na obětavost. Přesto je potřeba říci, že nás čeká ještě dlouhá cesta. Pokud se na tyto úspěchy podíváme z úhlu pohledu doporučení řádů naší církve, máme stále hodně co dělat. Doporučení zní - dávat salár ve výši 5% z čistých ročních příjmů. Pokud bychom si jako příklad vzali hrubou mzdu ve výši 6 500,- Kč - což je při největším zatížení 5 297 Kč čistého - ročně dá 5% z tohoto příjmu částku 3 178 Kč (pokud bychom se chtěli držet doporučení, jež radí zvyšovat salár v malých krocích, pak 3% činí 1 906 Kč). Chtěl bych vás proto požádat o to, abychom společně neustávali v přemýšlení o těchto číslech a hledali cestu, jak se prozatím přiblížit k odevzdání alespoň oněch 3% ze svého čistého ročního příjmu. Závěrem bych rád ujistil, že doporučení synodní rady stojí na velmi pevných základech a pomalu nás připravují na dobu, ve které bude naše církev na státu finančně nezávislá.

mch