V Gilgálu kolem stolu Páně

kázání na svatodušní neděli v den konfirmace a slibu staršovstva, 8.června 2003 na Vinohradech

Milí konfirmandi, proč v dnešní den hovořit o gilgálském památníku? Proč byl tento oddíl vybrán pro tuto neděli? Nejprve si řekněme, co se zde odehrálo. Přechod přes Jordán byl druhým podivuhodným přechodem Izraelců přes divoké vodstvo. Tím prvním byl přechod přes Rákosové moře, když Izraelci utíkali před faraónovým vojskem. Tehdy je Hospodin zázračně zachránil. Přešli přes moře suchou nohou, zatímco po zuby ozbrojeným Egypťanům, kteří je už už doháněli, se moře stalo osudným, neboť znovu nabralo svou sílu a ohromná voda je pohltila. Cesta pouští se však Božímu lidu zkomplikovala jeho vlastní neposlušností a nedověrou. Čím dál víc se bývalým otrokům stýskalo po egyptských hrncích masa, vůči Mojžíšovu vedení projevovali nedůvěru " až propadli takřka totální panice, když jim zvědové vyprávěli, jak statní lidé žijí v zemi, kterou mají obsadit. Tehdy jen Jozue a Kálef povzbuzovali lid k další cestě. Nedověru lidu Hospodin ztrestal prodlouženým pobytem na poušti. Celá generace "poseroutků" měla v poušti dožít a do zaslíbené země měla vstoupit nová generace, nezatížená strachy, stesky a iluzemi svých nevěrných otců. Tato nová generace Božího lidu, vedená Jozuem, přechází další mohutné vodstvo " řeku Jordán " a tím vstupuje do země, kterou jim Hospodin zaslíbil. Celý ten přechod je víc než jen námahou svalů a zážitkem ze zastavení vod. Je to bohoslužebné dění par excellence. Nejdříve je nesena truhla smlouvy, v níž jsou uloženy desky Zákona. Tato smlouva byla znamením Hospodinovy přítomnosti uprostřed lidu. Symbolickým způsobem připomínala, že Hospodin vede svůj lid. V určité vzdálenosti od ní pak kráčelo společenství věřících " Izrael. Lid tu byl zároveň aktivní a zároveň pasivní. Aktivním byl v tom, že šel, pasivním, že poslouchal, nechal se vést. Celý přechod suchou nohou byl Božím divem.

A nyní se dostáváme k tomu, proč o tom hovoříme právě dnes. Souvisí to s gilgálským památníkem. Jozue pověřil dvanáct mužů, aby každý vynesli z řeky jeden obrovský kámen a tyto kameny postavili na místo zvané Gilgál. Slovo Gilgál znamená kruh. Těch dvanáct kamenů bylo zřejmě rozestaveno do tvaru kruhu. Kameny měly být lidu Božímu připomínkou Hospodinova vedení a jeho veliké moci. Měly být připomínkou, že Hospodin uzavřel s lidem smlouvu a že ji plní. Vždyť kněží s truhlou smlouvy vedli lid přes řeku. Doslova se zde říká: "Když se v budoucnu budou vaši synové dotazovat: >Co znamenají pro vás tyto kameny<, řeknete jim: >Vody Jordánu se rozestoupily před truhlou Hospodinovy smlouvy, rozestoupily se vody Jordánu.< A tyto kameny to budou Izraelcům trvale připomínat."

Dnes, milí konfirmandi, přistupujete poprvé ke svaté večeři Páně. Zde se pozdvihuje kalich nové smlouvy, kterou s námi Hospodin uzavřel skrze svého syna Pána Ježíše. Nikoli kámen, ale v tomto případě chléb a víno mají být připomínkou a zároveň zpřítomňující skutečností Hospodinova sklonění ke každému z vás a k celku lidu Božího. Při křtu svatém vstupujeme do společenství smlouvy. To Jonáš učinil dnes, vy ostatní dříve a dnes se k tomu sami přiznáváte. Lámání chleba a pití z jednoho kalicha má být vám i dalším generacím potvrzením smlouvy, že tato smlouva mezi Bohem a lidmi platí, že On nás neopustil, že On má vše ve svých rukou, že skrze Ježíše Krista přišlo spasení tomuto světu a že On jednou jako Vykupitel stane i nad naším prachem. Hostina Beránkova, jak se také večeře Páně nazývá, má vztah k minulosti, přítomnosti i budoucnosti. VP je vzpomínkou na poslední večeři učedníků s Pánem Ježíšem, který byl za nás ukřižován : to je minulostní rozměr stolování. Zároveň je radostnou hostinou ospravedlněných hříšníků se vzkříšeným Kristem, Kristus je živý a je s námi svým Duchem " to se týká přítomnosti. A má stejně tak i budoucnostní rozměr: je předjímkou hostiny v Božím království, závdavkem toho, co jednou přijde v plnosti. Proto se modlíme před samotným stolováním: "Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste."

Když se kolem stolu Páně shromažďujeme, činíme tak v naší tradici v kruhu. Večeře Páně se netýká jen jednotlivců a jejich vztahu s Bohem, ale lidu jako celku. Vždyť jde o společenství smlouvy. Nikdo nejsme ve smlouvě sám za sebe. Ta smlouva je jen jedna a je uzavřena s celým společenstvím. Obsahem smlouvy je prosté sdělení: Já jsem Hospodin, váš Bůh, a vy jste můj lid. Protože tu jde o děj týkající se celého společenství, stojíme při večeři Páně v kruhu. Jak jsme si už řekli: Gilgál znamená kruh. Tehdejší kameny byly rozestaveny v kruhu, aby připomínaly vstup do země zaslíbené. Kruh kolem večeře Páně je naším gilgálským památníkem. Uvědomujeme si při něm, že církev je naší rodinou víry, je naším zázemím, naším domovem. Vězte to, milí konfirmandi, že se sem smíte vždy vracet, že zde v kruhu kolem stolu Páně máte svůj domov, zde můžete po celý život čerpat sílu, radost, útěchu, inspiraci, naději. Zde jde o místo, kde jsme všichni na tom stejně a kam Pán Ježíš k nám všem přichází a sytí nás svou milostí. V "gilgálu" kolem stolu Páně se vždy znovu utváří církev. Zde je při díle tentýž Bůh, který převedl lid přes Jordán do zaslíbené země. Zde si připomínáme velké skutky Hospodinovy v celých dějinách spásy. Zde vstupujeme do tohoto dění Božího s člověkem. Zde se zařazujeme do společenství lidu smlouvy. Amen.

Martin T. Zikmund