Vinohradský sbor ČCE

V Gilgálu kolem stolu Páně

kázání na svatodušní neděli v den konfirmace a slibu staršovstva, 8.června 2003 na Vinohradech

konfirmandi 2003

Jozue 4,1-7: I stalo se, když již všecken národ přešel Jordán, (nebo byl řekl Hospodin k Jozue, řka: "Vezměte sobě z lidu dvanácte mužů, po jednom muži z každého pokolení, a přikažte jim, řkouce: Vezměte sobě odsud z prostřed Jordánu, s místa, na němž stály nohy kněžské nepohnutě, dvanácte kamenů, a vyneste je s sebou, a sklaďte v ležení, v kterémž přes tuto noc pozůstanete"), že povolav Jozue dvanácti mužů, kteréž k tomu zřídil z synů Izraelských, po jednom muži z každého pokolení, i řekl jim Jozue: "Jděte před truhlou Hospodina Boha svého do prostřed Jordánu a vezměte sobě každý kámen jeden na rameno své, vedlé počtu pokolení synů Izraelských, aby to bylo na znamení mezi vámi. Když by potom tázali se synové otců svých, řkouce: K čemu jsou vám ti kamenové? Odpovíte jim, že se rozdělily vody Jordánské před truhlou smlouvy Hospodinovy, (když, pravím, šla přes Jordán, rozdělily se vody Jordánské), i zůstávají kamenové tito na památku synům Izraelským až na věky."

Milí konfirmandi, proč v dnešní den hovořit o gilgálském památníku? Proč byl tento oddíl vybrán pro tuto neděli? Nejprve si řekněme, co se zde odehrálo. Přechod přes Jordán byl druhým podivuhodným přechodem Izraelců přes divoké vodstvo. Tím prvním byl přechod přes Rákosové moře, když Izraelci utíkali před faraónovým vojskem. Tehdy je Hospodin zázračně zachránil. Přešli přes moře suchou nohou, zatímco po zuby ozbrojeným Egypťanům, kteří je už už doháněli, se moře stalo osudným, neboť znovu nabralo svou sílu a ohromná voda je pohltila. Cesta pouští se však Božímu lidu zkomplikovala jeho vlastní neposlušností a nedověrou. Čím dál víc se bývalým otrokům stýskalo po egyptských hrncích masa, vůči Mojžíšovu vedení projevovali nedůvěru " až propadli takřka totální panice, když jim zvědové vyprávěli, jak statní lidé žijí v zemi, kterou mají obsadit. Tehdy jen Jozue a Kálef povzbuzovali lid k další cestě. Nedověru lidu Hospodin ztrestal prodlouženým pobytem na poušti. Celá generace "poseroutků" měla v poušti dožít a do zaslíbené země měla vstoupit nová generace, nezatížená strachy, stesky a iluzemi svých nevěrných otců. Tato nová generace Božího lidu, vedená Jozuem, přechází další mohutné vodstvo " řeku Jordán " a tím vstupuje do země, kterou jim Hospodin zaslíbil. Celý ten přechod je víc než jen námahou svalů a zážitkem ze zastavení vod. Je to bohoslužebné dění par excellence. Nejdříve je nesena truhla smlouvy, v níž jsou uloženy desky Zákona. Tato smlouva byla znamením Hospodinovy přítomnosti uprostřed lidu. Symbolickým způsobem připomínala, že Hospodin vede svůj lid. V určité vzdálenosti od ní pak kráčelo společenství věřících " Izrael. Lid tu byl zároveň aktivní a zároveň pasivní. Aktivním byl v tom, že šel, pasivním, že poslouchal, nechal se vést. Celý přechod suchou nohou byl Božím divem.

A nyní se dostáváme k tomu, proč o tom hovoříme právě dnes. Souvisí to s gilgálským památníkem. Jozue pověřil dvanáct mužů, aby každý vynesli z řeky jeden obrovský kámen a tyto kameny postavili na místo zvané Gilgál. Slovo Gilgál znamená kruh. Těch dvanáct kamenů bylo zřejmě rozestaveno do tvaru kruhu. Kameny měly být lidu Božímu připomínkou Hospodinova vedení a jeho veliké moci. Měly být připomínkou, že Hospodin uzavřel s lidem smlouvu a že ji plní. Vždyť kněží s truhlou smlouvy vedli lid přes řeku. Doslova se zde říká: "Když se v budoucnu budou vaši synové dotazovat: >Co znamenají pro vás tyto kameny<, řeknete jim: >Vody Jordánu se rozestoupily před truhlou Hospodinovy smlouvy, rozestoupily se vody Jordánu.< A tyto kameny to budou Izraelcům trvale připomínat."

Dnes, milí konfirmandi, přistupujete poprvé ke svaté večeři Páně. Zde se pozdvihuje kalich nové smlouvy, kterou s námi Hospodin uzavřel skrze svého syna Pána Ježíše. Nikoli kámen, ale v tomto případě chléb a víno mají být připomínkou a zároveň zpřítomňující skutečností Hospodinova sklonění ke každému z vás a k celku lidu Božího. Při křtu svatém vstupujeme do společenství smlouvy. To Jonáš učinil dnes, vy ostatní dříve a dnes se k tomu sami přiznáváte. Lámání chleba a pití z jednoho kalicha má být vám i dalším generacím potvrzením smlouvy, že tato smlouva mezi Bohem a lidmi platí, že On nás neopustil, že On má vše ve svých rukou, že skrze Ježíše Krista přišlo spasení tomuto světu a že On jednou jako Vykupitel stane i nad naším prachem. Hostina Beránkova, jak se také večeře Páně nazývá, má vztah k minulosti, přítomnosti i budoucnosti. VP je vzpomínkou na poslední večeři učedníků s Pánem Ježíšem, který byl za nás ukřižován : to je minulostní rozměr stolování. Zároveň je radostnou hostinou ospravedlněných hříšníků se vzkříšeným Kristem, Kristus je živý a je s námi svým Duchem " to se týká přítomnosti. A má stejně tak i budoucnostní rozměr: je předjímkou hostiny v Božím království, závdavkem toho, co jednou přijde v plnosti. Proto se modlíme před samotným stolováním: "Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste."

Když se kolem stolu Páně shromažďujeme, činíme tak v naší tradici v kruhu. Večeře Páně se netýká jen jednotlivců a jejich vztahu s Bohem, ale lidu jako celku. Vždyť jde o společenství smlouvy. Nikdo nejsme ve smlouvě sám za sebe. Ta smlouva je jen jedna a je uzavřena s celým společenstvím. Obsahem smlouvy je prosté sdělení: Já jsem Hospodin, váš Bůh, a vy jste můj lid. Protože tu jde o děj týkající se celého společenství, stojíme při večeři Páně v kruhu. Jak jsme si už řekli: Gilgál znamená kruh. Tehdejší kameny byly rozestaveny v kruhu, aby připomínaly vstup do země zaslíbené. Kruh kolem večeře Páně je naším gilgálským památníkem. Uvědomujeme si při něm, že církev je naší rodinou víry, je naším zázemím, naším domovem. Vězte to, milí konfirmandi, že se sem smíte vždy vracet, že zde v kruhu kolem stolu Páně máte svůj domov, zde můžete po celý život čerpat sílu, radost, útěchu, inspiraci, naději. Zde jde o místo, kde jsme všichni na tom stejně a kam Pán Ježíš k nám všem přichází a sytí nás svou milostí. V "gilgálu" kolem stolu Páně se vždy znovu utváří církev. Zde je při díle tentýž Bůh, který převedl lid přes Jordán do zaslíbené země. Zde si připomínáme velké skutky Hospodinovy v celých dějinách spásy. Zde vstupujeme do tohoto dění Božího s člověkem. Zde se zařazujeme do společenství lidu smlouvy. Amen.

Martin T. Zikmund

číslo 34, červenec-srpen 2003
předchozí   další

Obsah

V Gilgálu kolem stolu Páne
Jen takové maličkosti
Setkání s curyšskými faráři
Historie vinohradského sboru VIII
Informace ze schůze staršovstva
Anketa

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).