Setkání s curyšskými faráři

Sborových akcí bylo v červnu dost a málokdo z nás byl schopen je obsáhnout všechny (snad kromě bratra faráře). Na setkání s curyšskými faráři jsem se však ve čtvrtek 26.6. vydala, protože jednak farní kancelář vysílala úpěnlivé signály vyzývající k účasti a jednak si také myslím, že věnovat se hostům je důležité a bohulibé. V této souvislosti je zajímavé, že status hosta je v Bibli často zmiňován, ale to by bylo na delší (a navíc fundovanější) článek. Snad každý z nás však byl někde hostem, kterého potěšil zájem hostitele.

Setkání nakonec mělo ještě trochu jiný rozměr než jen neodbývat hosty. Síly byly rozloženy rovnoměrně: pokud jsem dobře počítala, u stolu sedělo devět členů švýcarské delegace a devět vinohradských. Sestry z křesťanské služby učinily svými chlebíčky a koláčky stůl velmi zajímavým a přitažlivým, což ocenili hosté i domácí. Rozhovor byl živý a příjemný, byť samozřejmě s většími či menšími jazykovými bariérami, které pomáhali bořit někteří členové sboru, vládnoucí plynnou němčinou. To všechno ale při takových setkáních bývá. Navíc tu bylo to, že rozhovor nebyl jen nezávazným povídáním, ale dotýkal se závažných otázek života křesťana a církve ve Švýcarsku i v České republice, občas byl i osobním sdílením. A to do společenství jistě patří.

Jana Šarounová