Sborový tábor 2004

Již po sedmé se připravoval na Vinohradech dětský tábor. Jednou se tábor nekonal, protože voda zaplavila naše tábořiště. Za těch sedm let se hodně událo, leccos se změnilo, leccos zůstalo stejné. Největší změnou je snad přesun místa pobytu ze stanů do prostorné fary ve Velké Lhotě a také někteří vedoucí zůstali doma.

Co zůstává, je touha strávit dobrodružství ve společenství rozdílných temperamentů a povah, přání i individualit. Všichni jsme se dali nadchnout společenstvím nad slovy Bible, modlitbou a zpěvníkem, hrami a společnou vzájemností. Najednou jsme se ocitli ve společenství těch, kteří dávají všanc svou individualitu ve prospěch ostatních. A tak to někdy šlo trochu ztuha, jindy tak lehce, jako když nůž krájí máslo.

Počasí nám přálo, a tak jsme mohli být co nejvíce v lesích, které Velkou Lhotu obklopují. Abychom více pronikli do lhoteckého okolí, sestra Melmuková nám něco pověděla o Telči. Také bratr Esterle nám ukázal, jaké bohatství najdeme v evangelickém zpěvníku. Děti se zaujetím poslouchaly a zpívaly. V úžasu si uvědomily, co přes čtyři sta let může sloužit, používat se, a přitom nezestárnout. Také přes sobotu a neděli přijelo několik návštěv. V jídelně to hučelo jako v úle a místa se skoro nedostávalo. Mládežníci s bratrem farářem ještě více pronikali do historie kraje v pěších výletech. Staré Město, Slavonice, Landštejn i Jindřichův Hradec prošli jako poutníci.

Co dodat? Děti, vedoucí, program, jídlo, práce, veselí, smutek, zábava i nuda, poslušnost i zlobení, koupání, chození, slunce i déšť, ráno a večer, noc, odpočinek, úraz, to vše nás míjelo a nějak se v nás ukládalo. Jsem vděčná za to, že jsme to vše mohli prožít, a přitom jsme dostali ještě trochu navíc. Bylo to vědomí blízkosti Boží lásky a péče.

Děkuji všem, kdo se na tomto dobrodružství podíleli. Hlavně Pavlovi za to, že nás sytil a zastal vše, co potřebovalo poopravit, podržet a usměrnit. Děkuji také Filipovi, že s nesmírnou vynalézavostí a smyslem pro inovaci děti zaujímal svým nasazením pro každou legraci a kulišárnu. Alence, Lucce i Benovi za tmel, který spojoval nás všechny dohromady, a za drobnou práci, která není skoro vidět, ale pozná se, když není vykonána. V neposlední řadě bratru faráři za jeho slovo i starost. Nesmím však opomenout děti, bez kterých by dětský tábor nebyl dětským táborem. Jsem vděčná Pánu Bohu, že Vinohrady mají děti, které se nebojí vykročit do společenství církve, i když doba je zve na zdánlivě atraktivnější podniky.

Nakonec vděčně děkuji Pánu Bohu za jeho ochranu, že jsme se všichni ve zdraví vrátili domů. Děkuji za to, že nám Pán dal poznat, jak společenství pod jeho slovem proměňuje naše životy, posiluje nás na cestě víry, nenechává nás samotné a ukazuje nám cestu pro všední dny našeho života. Děkuji za poznání, že nás má ve své péči živý Pán.

Eva Šormová

Pestrý program tábora zahrnoval jak hry v přírodě, tak i řemeslné práce ve společenské mísnosti. Na snímku nahoře děti vyrábějí kašírovanou hlavu maňáska z novin a ze škrobu.		Kostel ve Velké Lhotě před bohoslužbou
Vedoucí tábora Eva	K táboru patří zdravé emoce při hře...	... i pracovní soustředění
Chyť mě, když to dokážeš! Jako ryby ve vodě se cítili účastníci této hry na rybáře, kteří se snaží o co největší úlovek. foto Zdar Šorm