Biblické hodiny: Břímě, nebo možnost?

Otevřené staršovstvo vinohradského sboru bude 7. ledna 2007 přemýšlet o podobě a smyslu biblických hodin ve sboru. Mnozí lidé v církvi o “biblických“, o tom, jak mají vypadat, oč při nich jde a v jakém vztahu jsou k nedělním bohoslužbám, přemýšlejí delší dobu — a budou jistě přemýšlet i po naší poradě. Následující řádky jsou pozvánkou k tomuto přemýšlení.

Znalost Bible byla od počátku rodinným stříbrem protestantské části křesťanstva. Pojetí Bible jako Slova Božího, umožňující každému věřícímu bezprostřední vztah k Pánu Bohu, bylo důležitým argumentem reformátorů. Mělo to také polemický přídech: Bible, a nikoli kněží a hierarchie, mají být křesťanovi vodítkem života. Jak si v polovině 15. stol., nedlouho po své návštěvě jihočeského Tábora, povzdechl papež Pius II., “každá táborská žena zná Bibli lépe než leckterý italský kněz.“

Dalším impulsem vedoucím k rozšíření biblických hodin v dnešní podobě (tedy jako pravidelného setkávání se nad Biblí mimo neděli) byl pietismus. Se svým důrazem na osobní zbožnosti vzbudil v mnoha laicích touhu prohloubit se ve znalostech Písma a nalézt odpověď na otázky, které si kladli při vlastní četbě Písma. Tehdy se zrodil typ evangelického písmáka, prostého člověka, hluboce sžitého s Biblí. Během 19. století se ale biblické hodiny staly charakteristickým rysem života sborů obou protestantských církví rakouského mocnářství, bez ohledu na to, jak silnou roli v nich pietismus hrál.

Doba táborských žen i evangelických písmáků je dnes ta tam. Souvisí to se změněným způsobem života, jeho zrychlením a rozšířením. Kdysi spolu s kancionálem jediná kniha, s úctou otevíraná a předávaná z pokolení do pokolení, tísní se dnes Bible v našich knihovničkách vedle mnoha jiných knih, databází a internetového připojení. Biblický příběh se ocitl na tržišti mnoha jiných příběhů nebo jen útržkovitých hesel a obrazů. Tam, kde nám přitom biblický příběh ustupuje z aktivní paměti a mysli, ztrácíme jako evangelíci něco podstatného. Úvahy o tom, jak v našich sborech prohloubit “biblickou gramotnost“, jsou proto myslím zcela na místě.

Z účasti na biblických hodinách ve sborech ČCE mám za to, že v nich existují tři základní modely biblických hodin. Každý sbor má přitom jistě svůj svéráz, daný jeho jedinečnými účastníky. Konkrétní biblická může jistě nést rysy dvou nebo dokonce všech tří modelů. Připadá mi ale užitečné tyto modely si uvědomit.

a) Model kurz má za cíl ve vymezeném čase naučit jasně vymezenou látku. Na konci kurzu má člověk vědomost (či poněkud módně řečeno: kompetenci), kterou na začátku neměl. Ke kurzu může patřit sešit, výpisky, domácí studium. Rysy kurzu má v našem sboru třeba předkonfirmační příprava. Umím si představit, že ve sboru poběží podobné kurzy věnované třeba částem Bible (Pavlovým epištolám, evangeliím, mudroslovné literatuře Starého zákona) či specifickým teologickým a duchovním otázkám. Lidé se pro ně budou rozhodovat na základě tématu.

b) Model skupinka má za cíl prohloubit vzájemné společenství účastníků biblických. Četba Bible je pouze katalyzátorem jejich vzájemného sdílení, týkajícího se aktuálních otázek jejich individuální i sborové cesty životem. Někdy je rysem práce v rámci tohoto modelu kultura modlitebního života.

c) Model rituál má za cíl pronést kulturu otevírání Bible věrně časem, zpravidla uprostřed pracovního týdne, mezi dvěma nedělemi, konfrontovat ve sboru účastníky se světem Bible. Tento model vždy nese některé rysy předešlých dvou, jeho charakteristickým rysem je ale jeho rozprostřenost v čase (zpravidla se ve sboru koná po desetiletí v jeden určitý den), jeho stabilita a někdy i značná podobnost nedělním bohoslužbám. Skladbou účastníků může představovat obdobu římsko-katolických podvečerních mší během pracovního týdne.

Je zřejmé, že každý z uvedených modelů má své silné stránky a své slabiny. Záleží na naší úvaze, který z modelů (či jaký jiný způsob) považujeme za důležitý. Jde ale o to, aby byla podoba biblické hodiny výsledkem dospělé úvahy členů sboru a nikoli pouze toho, že to tak bývalo vždycky. Ale co povídám: Především jde o to, abychom byli v Bibli doma.

Petr Sláma