Škola Boží služby v Collegeville III.

Po Michelově předčasné smrti se úlohy liturgického vůdce ujal mladý Godfrey Diekmann, když se právě navrátil z evropských studií. Byl to jiný typ osobnosti než Virgil Michel, ale nepostrádal charisma získávat druhé pro věc, pro niž byl zapálen. Jeho cesta k liturgii vedla přes důkladné studium patristiky. Není náhodou, že obnova církve při II. vatikánském koncilu

byla inspirována do značné míry právě patristickým bádáním. Nemluvě o tom, že Godfrey Diekmann sehrál na koncilu jako poradce nemalou roli. Byl jedním z těch, kdo se velmi zasadil o to, aby pojednání o Marii, matce Páně, nebylo zpracováno separátně, ale bylo vřazeno do eklesiologických souvislostí (8. kapitola konstituce Lumen Gentium).

Klášter sv. Jana Křtitele v Minnesotě se může honosit několika specifiky. Jednak zde byl koncem 50. let 20. století postaven pozoruhodný, architektonicky unikátní železobetonový kostel podle návrhu Marcela Breuera. Tentýž architekt pak navrhl i další budovy v univerzitním campusu. V těchto letech je zase týmž opatstvím vydávána ručně psaná a bohatě zdobená 7-dílná Bible sv. Jana, dílo vysoké výtvarné hodnoty. Za ještě významnější lze pokládat muzeum starých svitků a manuskriptů, které jsou v klášteře uloženy z větší části v podobě mikrofilmů. Jde totiž o nejrozsáhlejší světovou sbírku. O tuto expertní sběratelskou činnost se snad nejvíc zasazuje člen místní benediktinské komunity a odborník na monastická studia Columba Stewart.

Z ekumenického hlediska se opatství může vykázat Institutem pro ekumenický a kulturní výzkum, který byl založen v Collegeville koncem 60. let 20. století zdejším benediktinem Killianem McDonnellem. Otec Killian byl ještě před II. vatikánským koncilem poslán do Evropy studovat reformační teologii. Nabyl posléze přesvědčení, že by bylo prospěšné, aby se ekumenický dialog konal průběžně. Proto navrhl vznik institutu a získal pro jeho vybudování sponzory. Od té doby se stal institut uznávaným střediskem ekumenického a kulturního bádání. Díky této možnosti mohou univerzitní učitelé i pastoři z různých církví strávit v Institutu jeden či dva semestry, pracovat na svých projektech, vzájemně je spolu konzultovat, modlit se a také se společně seznamovat s benediktinskou spiritualitou. Ostatně Regula Sancti Benedicti byla sepsána ještě v době nerozdělené církve. Tím jsou žáci Benedikta z Nursie jakoby předurčeni, aby stavěli mosty nejen v rámci západního křesťanství, ale i ve vztahu k pravoslaví.

Celý projekt kláštera a s ním spjaté univerzity — zvláště pak v pojetí Virgila Michela — rezonuje se základním tématem prologu k Benediktově řeholi, v němž autor shrnuje do jedné věty vlastní úmysl společného života mnichů: CONSTITUENDA EST ERGO NOBIS DOMINICI SCHOLA SERVITII (proto zamýšlíme zřídit školu pro službu Pánu). Za první poučku v této škole lze považovat správné seřazení priorit: ERGO NIHIL OPERI DEI PRAEPONATUR (vskutku nic nemá mít přednost před Božím dílem). Teprve za tohoto předpokladu se může duchovně obnovovat církev i společnost.

Martin T. Zikmund

Použitá literatura:

BARRY, Colman: Worship and Work, Collegeville, Minnesota, The Liturgical Press 1980. Editors: BARRY, Colman, SPAETH, Robert: A Sense of Place: Saint John´s of Collegeville, St. John´s University Press 1987
HUGHES, Kathleen: A Biography of Godfrey Diekmann, O.S.B., The Liturgical Press 1991
MARX, Paul: Virgil Michel and the Liturgical Movement, The Liturgical Press 1957. Editor FRY, Timothy: The Rule of St. Benedict (In Latin and English with Notes), The Liturgical Press 1981.