Tři básně

Moje milá, milá má
zvu tě na rande do sklepní místnosti
s oprýskanými zdmi
ze kterých ti natrhám kytici plísně
zvu tě na večeři – na jed na potkany
budeme dávit až do rána
a pak – za úsvitu
oči planoucí horečkou
tichý polibek
sejdeme se zase zítra večer?

Za úsvitu noci
prorokuji domrtvýchulehnutí
můj démon strážný nade mnou bdí
slyším výt vlky v rouše beránčím jsou blízko
slyším zpívat beránky v rouše vlčím jsou blízko
za úsvitu noci přeskakuje hlas do různých výšek
hloubek a stran k beránkům i vlkům
jen Večernice má chuť být hvězdou protože hvězdou není

Srdce uhašené žárem promodralé rty
srdce propečené v troubě podává se na stůl
ohořelé srdce a na rtech modrá růže
rukama smeť prach prach jsi a prach je věčný
uhlík srdce nežhne vyhasl už popel
ze rtů modrý prach modrá skalice sůl
ochutnej můj polibek je slaný jako výkal
rukama smeť prach prach jsi a prach je věčný
srdce rtů rty srdce a cáry ticha
položím já mrtvolu na hrob tvojí svíce
tvůj náhrobek je sůl popel tvůj je solí země
prach jsi a prach je věčný

Filip Němeček