Recenze

Brian Keenan: Kolébka zla

Vydalo nakladatelství KALICH s podporou Ministerstva kultury a Britské rady

Brian je mladý irský inteligent z Belfastu, frustrovaný neschopností své země najít vnitřní smíření. Odjíždí proto do Libanonu, do zcela nového prostředí, aby tu učil literaturu na univerzitě. Ale již po několika dnech je na ulici přepaden a stává se zajatcem Islámského džihádu, fanatické bojové skupiny šíitských muslimů. V nejtrýznivějších podmínkách je vystaven konfrontaci jak s úplnou absurditou věci, tak s nenávistí, střídavě hladoví, pak je zase vystaven zničujícímu horku, vše v podmínkách strašlivé špíny. Především však poznává u svých věznitelů něco, co je mu docela nové a nepochopitelné: jejich nenávist nevychází z Koránu, je to něco naučeného, v čem se navzájem podporují a utvrzují. Je to bojové schéma, z něhož někdy jednotlivci na chvíli vypadnou a ukážou lidskou tvář, jindy zase největší fanatik a kruťas upadne do plné frustrace a začne plakat.

Brian se hned při prvních výsleších bránil tím, že je Ir a vláda jeho země se nepodílí ničím na Blízkém východě. Nebylo to nic platné, stále nevěděl, proč je vězněn. Jeho věznění trvalo čtyři a půl roku a poněkud snesitelnější podmínky v posledních týdnech vznikly jen díky tomu, že skončila válka Íránu s Irákem.

Většinu této doby strávil Brian naštěstí se společníkem, druhým vězněm. Byl jím mladý Angličan. Později se navíc dohovořili se skupinkou vězněných Američanů. Všichni byli vystaveni častému bití, urážkám a provokacím. Brian se bránil paličatým vzdorem, podobně i Angličan. Jeden z Američanů podlehl strachu, jeho přirozená obrana se tím zhroutila a chudák pak trpěl fyzicky víc než druzí.

Brian s přítelem Johnem se oba modlili, často hlasitě, v zoufalství hledali způsob, jak docílit kontakt s Bohem, nebo alespoň s tím, co snad „Bohem“ mohlo být. Brian píše: Dávali jsme štědře ze sebe a ze své zkušenosti a každý z nás přijímal od druhého s vděčností vše, co dostal. Naučili jsme se nesdílet svoji slabost, nejistotu, strach — dělili jsme se jen o sílu.

Oba mohli někdy sledovat modlení svých strážců. Od monotónní recitace slov z Koránu přecházeli do hysterie, kvílení a volání k Alláhovi. Potom stejně náhle skončili, smáli se nebo se dívali na televizi. Brian a John v tom viděli nevyrovnanost jejich osobností a pochopili, jak je možné, že se mohou tak náhle plně změnit, z laskavosti a vlídnosti přejít k agresivitě a krutosti.

Kniha je psána nesmírně poutavě, lze ji přečíst jedním dechem. A máme ji v naší sborové knihovně — pro vás!

Vojtěch Zikmund