Velikost jednoho průšvihu

Libérie je jediným státem černé Afriky, který nebyl nikdy pod koloniální nadvládou a je nejstarší republikou černého kontinentu. Byla založena na začátku 19. století (1815) svobodnými americkými černochy a ustavena roku 1847 jako republika. Ústava a právo vycházejí z amerického modelu, vláda je již více než jeden a půl století založena na prezidentském systému amerického typu. Nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství.

Libérie není jen vlast hrošíků, které známe z pražské ZOO. Vedle nich tu žijí lidé, kterým se většinou vede dost mizerně. Ve stínu populárnějších katastrof se tu odvíjí jeden z největších průšvihů planety. Jeho rozměry daleko převyšují utrpení hojně medializované, přesto my o něm většinou mnoho nevíme. Šestiletá občanská válka ze začátku devadesátých let se po tříleté odmlce znovu rozhořela v roce 1999. Boje, které  zachvátily celou oblast Libérie i okolní Sierra Leone a Pobřeží Slonoviny, stály život více než 400 000 lidí (v samotné Libérii 250 000), několik milionů lidí bylo vyhnáno ze svých domovů a žijí v uprchlických táborech nebo jako bezdomovci. Celá válka byla nezměrně brutální. Dnes jsou celkem úspěšně uhašeny konflikty v Sierra Leone (díky intervenci britských jednotek) a v Pobřeží Slonoviny (tady se angažovali Francouzi). Libérie je jen částečně uklidněna mírovými silami pod velením Nigérie. Tradiční partner a historický spojenec této země, Spojené Státy, se k celé věci staví trochu jako vzdálený příbuzný. Situace v zemi není nijak růžová, 80% populace žije pod hranicí chudoby, 40% obyvatel nad patnáct let neumí číst a psát, 70% obyvatel je bez práce a všichni mají vyhlídku, že se v průměru dožijí sotva padesáti let.  Od té doby, co se „hodný“ hoch Charles Taylor změnil ve „špatného“ hocha, je složité v konfliktu najít „hodné“ a „špatné“ hochy. Zprávy Amnesty International mluví o mučení a praktikování otroctví oběma stranami a hlavně o zneužívání dětí. Ještě dnes je v Libérii armáda více než 10 000 dětí mezi sedmi a patnácti lety, které nebyly nikdy demobilizovány, celé dětské vojsko čítá podle odhadů 12 000 hlav, navyklých zhruba od osmi let věku na drogy, zabíjení a znásilňování. Tříapůltisícové vojsko mírotvorců z Ghany, Guiney Bissau a Nigérie zatím tvoří pouze nárazníkový pás mezi vládními vojsky a rebely,  odchod demokraticky zvoleného diktátora Charlese Taylora celou situaci uklidnil méně,  než se očekávalo. Míra chaosu a bídy je pro nás těžko představitelná. Pokud se v myšlenkách obracíme někdy k bolavým místům naší planety, nezapomínejme na Libérii.

 Matěj Cháb