Když se život nemazlí

Kdo by si myslel, že když je člověk sám, nemá kde bydlet a živí se sběrem starého šrotu a papíru, nemůže už být hůř, ten ať zajde do kina na polský film “Edi” režiséra Piotra Trzaskalského. Nevzhledný Edi obývá opuštěný dům v kterémsi průmyslovém velkoměstě dnešního Polska. Tramvaje tam jezdí jako u nás, auta jsou stejná a i lidé jsou oblečení jako my. Po večerech si Edi čte z knih, nalezených na smetišti. Jeho kumpán, koktavý Jureczek, sní o tom, že bude bohatý a koupí si tři televize. Aby se víc přiblížil skutečným lidem. Těm žijícím, neboť jsou na obrazovce. “A ty teď nežiješ?”, ptá se ho Edi.

Pak se jim do života vlomí násilí. Edi ztrácí střechu nad hlavou i část sebe. A něco nového a krásného vzniká. Jenomže...

Kdo ještě neznal všechny polské nadávky, film mu je prozradí; z češtiny je jim dobře rozumět i bez titulků. A přitom ani stopy po nářku nad lehkými mravy dnešní doby, ani kapka bahýnka sladkého světobolu. Edi je kázáním o tom, jak žhavě aktuální mohou dnes být slova o trpícím služebníkovi z proroctví Izajášova (Iz 53,1-9). Je to krásný film.