Vinohradský sbor ČCE

Ke kořenům našeho evropanství III.

Josef Dobrovský (1753 - 1829)

Barokní Praha se pyšnila mimořádně znamenitou relikvií: zlomkem evangelia sv. Marka, ve vlastnoručním sepsání jeho svatým autorem! Byl to dar patriarchy Akvilejského císaři Karlu IV. A tu, o 420 let později, přijde mladý filolog a bezpečně prokáže, že šlo o kodex z 9. století! Josefu Dobrovskému bylo tehdy dvacet pět let. Věděl, že narazí na tvrdý odpor církve, a taky narazil. Jeho přesvědčením však bylo, že pravda nemůže být skrývána z žádných důvodů, ať zbožných, ať taktických. Takové počínání je vždy škodlivé a vytváří ovzduší, ve kterém se daří pověře, a ne víře.

Nevzpomeneme si při tom hned na Masarykův boj proti falešným Rukopisům? Jako theolog se Dobrovský věnoval především zkoumání Písma a získal si úctu a přátelství tehdejších evropských mistrů tohoto oboru — byli to ovšem němečtí protestanté. V rozdílech vyznání neviděl Dobrovský význam, záleželo mu na upřímnosti víry a na hledání pravdy. Velmi kriticky zasáhl do diskuse o Janu Nepomuckém a dokonce v jednom svém spisku kritizoval i kněžský celibát. Církevní hierarchie proto brzdila jeho postup a odmítala mu i kněžské svěcení, až nástup vlády Josefa II. mu pomohl. Na krátkou dobu Josefova panování byla tehdy otevřena cesta k novým směrům výchovy kněží. Tak mohl Dobrovský přednášet mladým klerikům v Hradišti u Olomouce.

Dobrovského vztah k českému jazyku vyplynul z jeho zásadního názoru: nejvyšší mravní hodnotou nesmí být národ, ale hledání pravdy, hledání čistoty a upřímnosti ve víře. Z jeho korespondence víme, že český jazyk ovládal bezvadně, měl ho rád. Ale dorozumívacím jazykem ve vědě i ve společnosti byla němčina. Tehdy to byl dokonce pokrok, když se podařilo odstranit z univerzit zastaralé latinské přednášky. Dobrovský chtěl, aby jeho vliv byl co nejširší, jak v naší zemi, tak i za hranicemi. Pracoval pro oba národy v naší zemi. Myslel světově.

Své přesvědčení čerpal už z klasické helenistické filosofie. Zejména si vážil Cicerona pro jeho odpor k pověře a zvláště pro jeho boj o vnitřní svobodu vědeckého bádání. Ve své práci filosofické i theologické se však zabýval aktuálními problémy své současnosti. A i když s plným zápalem a s přísnou věcností stál při čistě odborném vědeckém díle, uchoval si vědomí, že poslední a rozhodné věci člověka jsou na rovině víry, ne vědy.

Bernard Bolzano (1781-1848)

Alois Jirásek v kronice svého rodného Hronova “U nás“ líčí životní praxi dvou farářů starého typu. Hlavním zájmem jednoho byly včeličky, starost o jeho úly — druhý farář byl milovníkem zpěvných ptáčků. Osudy svých farníků, které byly na začátku devatenáctého století velice bídné, brali jako něco, co bylo dáno a nemůže se měnit. A tu přichází nový mladý farář a začne bojovat proti pověře, učí lidi správnému hospodaření, rozdává knížky a časopisy, a dokonce se má přátelsky k evangelíkům! Tento mladý kněz byl žákem pražského theologa Bernarda Bolzana.

V dusných rakouských poměrech, když se vláda snažila potlačit vliv francouzské revoluce, zapůsobilo vystoupení profesora Bolzana jako světlo a příval čerstvého vzduchu. Studenti jím byli nadšeni od jeho prvního vystoupení. I on ve svém mládí tápal a hledal. Pro katolickou theologii se nadchl, když přijal tezi, že nauka je tehdy ospravedlnitelná, když přináší mravní dobro. V etice tedy viděl jádro theologie a etiku pojímal jako službu lidem, zvláště těm nejbídnějším. Neviděl skutečnost kolem sebe jako něco daného Boží prozřetelností, ale rozlišoval na jedné straně Boží podněty směřující k absolutnímu dobru a na straně druhé činy despotického člověka. Učil studenty uvažovat logicky a bojovat proti jakékoli pověře nebo nepravdě, a to i náboženské. Musel se v této souvislosti zabývat i výkladem biblických zázraků. Hledal však jen takové vysvětlení, které by nesnižovalo mimořádnou svatost divotvorce.

Přes velkou nepřízeň vídeňských úřadů i pražského arcibiskupství Bolzano si téměř vybojoval, že mohl přednášet na univerzitě od roku 1805 do 1819. I pražská veřejnost naslouchala s nadšením jeho nedělním kázáním. Když musel opustit své profesorské místo, pustil se s velikou chutí do studia matematiky a logiky, v nichž byl vynikajícím odborníkem. Rád filozofoval. V utopii “O nejlepším státě“ vylíčil společnost, v níž vládne volnost a rovnost, a jako nejvyšší mravní princip platí zájem obecného blaha.

Bolzano byl Pražan s italským otcem a německou matkou. Dával svým studentům živou víru v dobrotu Boží a učil je úctě k pravdě. Jeho žáci pak rozsévali toto dobré semínko po českém venkově.

(Bližší informace o Dobrovském a Bolzanovi získáte v knize, kterou máme ve sborové knihovně: “Duchovní odkaz obrození“ od prof. J.M. Lochmana)

Vojtěch Zikmund

číslo 70, prosinec 2006
předchozí   další

Obsah

Neboj se
Ohrožuje islám Vinohrady?
Nejdůležitější na sboru je, aby byl….
Ke kořenům našeho evropanství III.
Škola Boží služby v Collegeville II.
Konfirmace
O sboru v Merklíně
Z historie vinohradského sboru XXXIII.
Štědropolední oběd
Ze staršovstva
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).