Sborový tábor Orlovy 2007

Není pro vás jistě žádným tajemstvím, že se v myslivně v Orlovech už potřetí uskutečnil sborový tábor. Co ale zůstává sborové veřejnosti skryto, je jeho průběh a náplň (pokud jste ovšem nejeli s námi).

Počasí nám tento rok přálo více než ten poslední. Sice jsme měli na sklonku léta chladnější noci i rána, zato dny byly příjemně slunečné. Po poměrně suchém létě se v okolních lesích, ostatně jako vždy, výjimečně dařilo houbám, a tak jsme sváděli těžké boje se svou houbařskou vášní. Uzdu jsme si povolili až poslední den a odjížděli domů se zaslouženou kořistí.

Ovšem nejen s tou. Každému účastníkovi tábora bude onen poslední prázdninový týden připomínat keramický přívěšek ve tvaru rybičky, který je symbolem táborové hry. A co že to ta ryba znamená? Oprašme si konfirmační znalosti a církevní dějiny nás spolehlivě dovedou k řeckému slovu ICHTHYS, tedy ryba. Slovo je zkratkou pro: „Iesous Christos Theou Huios Soter“ – „Ježíš Kristus Syn Boží Spasitel“.

Ryba tedy není jen symbolem táborové hry, ale od prvopočátků církve i symbolem křesťanským. Pokud jste tuto rovnici stále ještě nevyřešili, nezbývá mi než prozradit, že v ní najdeme jen samá rovná se. Tábor Orlovy = rybička = začátky církve.

Náš táborový život se skutečně točil kolem prvotních křesťanů, přesněji kolem jednoho, apoštola Pavla. Následovali jsme ho na jeho misijních cestách po Středomoří a Malé Asii až do Říma. Podle jeho dobrodružného putování hrály děti hry, při nichž se rozdělily do tří družstev pojmenovaných podle měst, kterými Pavel prošel: Alexandrie, Pafos a Smyrna. Kdo z poutníků dorazil jako první, není tak důležité jako to, že si všichni (doufám) při hrách v lese, v noci, při zkoušení a hraní divadla užili legraci a byli spolu.

Misionáře Pavla jsme následovali i v ranních a večerních pobožnostech. Jeho dobrodružný a rozporuplný život nám dával mnoho podnětů k zamyšlení a stejně tak nám jeho cesty připomínalo i počasí. Nebylo pravda přímo středomořské, ale na hrad Orlík se v něm putovalo příjemně.

Z orlovského putování za apoštolem nám nezbyly jen houby, švestky a rybička. Houby si usušíme, zmizí v polévce nebo ve smaženici, švestek nás někdo mnohdy zbaví dřív, než z nich uděláme knedlíky a koláč, ale vzpomínka na společné chvíle plné příjemností, prožité na sklonku prázdnin uprostřed lesů, ty nám nikdo nesní.

Blanka Uličná