Prašná brána - svědek náboženského míru

Tato vzácná pražská památka stavitelství pozdní gotiky má pro nás též milý duchovní význam. Staré Město pražské, plně kališnické, hostilo ve svých zdech mladého krále, katolického Vladislava Jagellonského. Byl ubytován v královském dvoře, tam, kde je dnes Obecní dům. Měšťané se tehdy pustili do stavby věže, která byla součástí opevnění a zároveň uměleckým a myšlenkovým ztvárněním harmonie, která panovala mezi katolickým vladařem a jeho poddanými pod obojí. Mladý král sám položil základní kámen ke stavbě roku 1475. Základní ideu náboženské harmonie hlásají také nápisy na východní i západní straně věže.

Architektura brány byla inspirována staroměstskou mosteckou věží, kterou postavil Petr Parléř o sto třicet let dříve. Staré Město budovalo Prašnou bránu právě tak jako výraz svého sebevědomí a své reprezentace i jako dar mladému králi, vedle něhož se tu měšťané staví takřka do stejné úrovně. Na západním průčelí jsou poněkud nejasné sochy Karla IV., Jiřího z Poděbrad i Vladislava. V druhém patře pak na jedné straně plastiky zemských světců, na druhé straně sochy Marie a Krista.

Stavbu vedl Mistr Václav ze Žlutic, který však “nedokázal postavit věž ozdobenou obrazy či řezbami“, jak praví letopisec. Teprve potom objevili konšelé nadaného výtvarníka, bakaláře Matěje, rektora ve škole týnské, který začal s Mistrem Václavem pracovat. Po necelém roce převzal stavbu celou. Jeho dílem jsou všechny plastiky, včetně autoportrétu. “A přezděli mu Raysek, že uměl dobře raysovati“. Tak se poprvé uvedl do uměleckého světa prostějovský rodák, samouk. Po dokončení brány byl Rejsek povolán do Kutné Hory.

Vojtěch Zikmund