Vinohradský sbor ČCE

Rozhovory z Janských Lázní

Účastníky letošního pobytu v Janských Lázních jsme obešli s mikrofonem a zeptali se jich na jejich dojmy.

Matěj Cháb:

Co se ti tady v Janských Lázních nejvíc líbilo?

Mně se moc líbilo, jak jsme hráli hry, co děti připravily.

A co říkáš zdejší kuchyni?

Mně tady chutná vždycky opravdu moc.

A co říkáš na počasí, které jsme tu měli?

Já si myslím, že bylo docela dobré, sice trochu střídavé chvilku sluníčko, chvilku zamračeno, ale vyhovovalo mi.

Jana Šarounová:

Co se ti tady v Janských Lázních nejvíc líbilo, máš nějaký „pikantní

zážitek?:P“ Jejda, když já nevymyslím nic vtipného. No nejvíc se mi tu líbilo tvořit společenství se všemi kolem mě, s dětmi i dospělými, smát se, povídat si s nimi, jezdit na saních…

A nevadilo ti ta malá „příhoda

co se stala tvému saňovému spolujezdci Kubovi, když upustil sáňky a ty sjely pár set metrů dolů po sjezdovce? (pro nezasvěcené, nakonec to dopadlo dobře, hodný Polák je vytáhl na kotvě) “ No to mně hodně vadilo, z toho se mi úplně zastavilo srdce a dosud nezačalo pořádně jít. ? Taky mě rozzlobilo, že jsem si při brždění „ostrouhala“ svoje nové boty.

A s „krmivem

jsi tady spokojena?“ Rozhodně jsem spokojena, ale radši se potom nebudu vážit.:D Už nikdy…

A co říkáš na počasí, které tu během pobytu bylo?

No, mohli jste ho zařídit teda trochu lepší!:D

Mikuláš Vymětal:

Jaký máš z letošních Jánek nejlepší zážitek?

Nejvíc se mi líbilo, když jsem se s Deborkou vysekal na saních a tekla z ní krev a byla celá od sněhu a zjistil jsem, že jí nic není. A druhá věc co se mi nejvíc líbila je, že se lidi smáli mým vtipům, že ještě pořád účinkují.:D

A co říkáš na počasí?

No, měli jsme tu tak nějak čtyři roční období. Po příjezdu zima, potom byla obleva, to bylo jaro, potom zase mrzlo, znovu zima. Na Černé Hoře svítilo sluníčko, to bylo léto, jen ten podzim nám tu chyběl.

No to by teda dopadlo, kdyby takhle vypadal rok, zima, jaro, zima, léto…:D

Vítek Brukner:

Co se ti v Janských Lázních nejvíc líbilo?

No, tak nejvíc se mi líbil Kuba Rais. To je strašlivej zlobivák. To se mi moc líbilo. A pak se mi líbila Áďa, to je zase strašlivá zlobivačka a sprosťačka. No a o Samuelovi Svobodovi, to snad ani nemůžu odpovídat! Protože to bylo jedno sprostý slovo za druhým. Ale to se mi vlastně na nich líbilo, že to neskrývali, že jsou sprosťáci.:D

A co jídlo, Kanče (Dobrý Kanec=Vítkova přezdívka) ?

Jídlo mi moc chutnalo, jen kdybych nemusel být v jedné místnosti s těma největšíma zlobivákama pod sluncem. Pak by mi chutnalo ještě víc.:)

Helena Wernischová:

Řekneš nám něco o večerním programu, který jsi připravila pro ty nejmenší z janskolázeňských „nájezdníků

?“ Putovali jsme s žabákem Filemonem a jeho dvěma kamarádkami ovečkami a viděli jsme je naživo, v plyšové i loutkové podobě anebo dokonce i ve stínové. Příběh byl dobrodružný, někdy i bouřlivý, co se týče zvuků lesa i zvířat nebo nepřátelských aut. Ale taky dlouhý, musíme ho tedy dokončit v Praze a na to se těším.

Jaké jsi v Janských Lázních zažila „dobrodrůžo

?“ Dobrodrůžo bylo, když jsem krmila koně a měla jsem jenom půlku rohlíku pro každého a jejich tlamy sápající se po těchto půlkách byly mnohonásobně větší než pecen chleba. Ten jsem bohužel neměla… Přesto jsem přežila.:D

A co říkáš na „ranní baštu

?“ Ranní bašta je úžasná a bude se mi stýskat, že doma mi nikdo takovou nepřipraví. Bé!

Zuzka Bruknerová:

Jak se ti letos povedla výzdoba tunelu, který postavili děti a dospělí muži?

No, letos byl tunel a celá ta stavba o něco nižší. Ale děti se přizpůsobily, nevadilo jim to a přinesly obrovské ledové kusy, malá Juditka vytáhla nahoru jednu obrovskou ledovou krychli a tak jsme to tam narafičili, že to bylo myslím moc hezké.

A jaký jsi tady v Janských Lázních měla ještě hezký zážitek?

Hezký zážitek mám vždycky z těch krásných hor, co v Praze nemáme a potom jak jsme tady spolu, dospělí, děti, a jak se o ty děti staráme, jak jsou veselé a docela rády myslím s námi.

A co říkáš na „krmivo

?“ Krmivo?! No není to možné, ale pokaždé se tady zvyšuje den ode dne dávka, kterou jsou naše žaludky schopné přijmout. A tady se nikdy nestalo, že by nám třeba nechutnalo, to neexistuje.

Jakub Rais:

Jak se ti tady na horách líbilo?

No líbilo se mi tady hodně, hory jsou krásné,no a můj nejlepší zážitek asi byla sáňkařská dráha, ta je vždycky zábavná. No a můj největší zážitek asi byl jeden z běžkařských výletů.

Jak ti tady chutnalo jídlo?

Jídlo tady vaří vždycky dobré a chutnalo mi tedy i letos.

A jak se ti líbilo počasí?

No, mohlo tedy víc sněžit, nemuselo být takové teplo, takže to docela hodně roztálo, ale jinak počasí bylo dobré.

Adelaida Wernischová:

Co z letošních hor ti nejvíce utkvělo v paměti?

Nejdéle si asi budu pamatovat, jak jsme se Samuelem Svobodou a Kubou Raisem zlobili Vítka Bruknera, všechny věci kolem, pomeranče, slánky, naše rukavice, polní lopata, nám povídaly o strašlivých činech, co Vítek v tajnosti koná.:D No a taky jsem si jako pokaždé moc užila náš tunel a listovo–bobové dráhy, běžky a večerní kino a „panenské doupě“ s rukama.

Co říkáš na každodenní palivové články?

Umění vaření palivových článků v Jánkách výborně ovládají, takže mohu jen pět chválu. Pokaždé mě dostatečně posílily na úkony dne i adrenalinové výlety.

Jak se ti líbil okamžitý stav ovzduší? (pro ty, co nevynikají v zeměpisu=počasí:D)

Ale jo, šlo to, ani nás moc nezlobilo, i když ty oblevy si atmosféra mohla odpustit.:P Ale sněhu bylo docela dost…

Ptali se Adelaida H. Wernischová, Jakub Rais, Samuel Svoboda Zapsala Adelaida H. Wernischová

Rozhovor s Yettim z Janských Lázní

Dobrý den pane Yetti. Smím se zeptat, co vás vedlo k tomu, že jste se přestěhoval k Janským Lázním?

Dobrý den vážená redaktorko Hroznu, no je to docela jednoduché. Nerad to připomínám, ale když mě Bob a Bobek u Špindlerova Mlýna porazili, styděl jsem se, a tak jsem se radši přestěhoval. Nechtěl jsem nikam daleko a tady u Jánek se mi zalíbilo.

Co konkrétně se vám tady zamlouvá?

No, každý rok sem v zimě jezdí vypasení členové vinohradského sboru, i když tedy se mi ještě žádného nepodařilo chytit, ten jejich Pánbíček je nějak ochraňuje. Ale na ty jejich břuchy mám zálusk. A v noci se moc dobře klouže na drahách, které jejich děti staví.

Omlouváme se za utnutí rozhovoru, ale na redaktorku Adelaida H. Wernischovou, která rozhovor vedla, se Yetti začal velmi hladově dívat a olizovat se, takže musela vzít „do zaječích“.

číslo 135, březen 2013
předchozí   další

Obsah

Hospodine, zkoumej mě
Konfirmace IV.
Konfirmace sestry Bružové – 1937
Z přímluvných modliteb
Vzpomínka na papeže Benedikta XVI.
Janské Lázně 2013
Rozhovory z Janských Lázní
Sborová procházka v březnu
NŠ březen 2013
Noc kostelů 2013
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).