Z kázání Jana Husa na čtvrtou neděli postní

Jan 6, 1–14

Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel v sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ (…)Papeže i kardinálův dotýká se, když se káže proti pýše, proti lakomství a zvláště proti svatokupectví; protož stala by se mi pravda jako Ježíšovi. A zvláště, že jsem shledal svědy křivé a jejich svědectví, jež na mne svědčili v Praze, svědectví do Říma poslali; mezi kterýmiž svědky jeden svědčí, že káži, že když kněz mši slouží, že tu není tělo Boží. Druhý svědčí, že když kněz jsa v hříchu smrtelném mši slouží, že tu není tělo Boží. Třetí svědčí, že jsem kázal, že baba jest důstojnější ve všem než papež; a jiných kusů mnoho mi křivě přisuzují. A na listech, jež na mne vydal kardinál, soudce nejprvnější, již mne pokládá za svůdce lidu, nálezcem bludův; a (…) Michal, farář z Nového města od svatého Vojtěcha pokládá, že všichni věrní křesťané mají mne za kacíře (…) a že každý den v Betlémě bludy a kacířství káži, že jsem kníže kacířský a hlava kacířův. Ale to mi, doufám v milého Krista, neškodí, aniž mne to rmoutí. Neboť vím, že jeho svaté milosti kněží totéž učinili a nakonec ohavnou smrtí a ukrutnou umořili. Jehož svaté milosti poručil jsem svou při, aby ji dokonal, jak ráčí, buďto i mým od lidí zavržením i smrtí, ale od své pravdy aby mi nedal odpadnouti.

Vybral Pavel Filipi