Vinohradský sbor ČCE

Teologie, peníze a Tyrš

O jednání letošního synodu

foto: synod

zdroj: synodcce.cz

1. zasedání 34. synodu probíhalo v Tyršově domě na Malé Straně, kde se ještě synod zatím nekonal. Úvodní bohoslužby se jako tradičně konaly v našem sboru, závěrečné pak proběhly v různých sborech našeho seniorátu. Protože šlo o synod nově zvolený, bylo třeba na počátku vykonat volbu předsednictva. Předsedou synodu se na další období stal opět farář a senior Brněnského seniorátu Jiří Gruber z Brna.

Končící synodní rada podávala poslední zprávu – již několikátý rok ji zpracovává každý člen sám za sebe. Ve zprávě synodního seniora se objevilo i postesknutí nad církví, která se často neumí vyvarovat různých podob lidského selhání a lidských slabostí.

Synodní senior píše: „Nejde jen o etickou oblast života, jde především o základní výpovědi o vlivu vyznání Krista na všední život. Mnohdy se setkávám s téměř neuvěřitelnými zprávami o tom, jak je přizpůsobována a křivena základní pravda evangelia, která vypadá více jako pověrečná berlička než moc proměňující člověka a svět. Mnohé pohoršlivé jevy dávají najevo, jak silně jsme spjati se zemí, náladou ve společnosti, zlozvyky doby. Naše rozhodování ne vždy určuje vědomí, že nevystupujeme sami za sebe, nýbrž s pověřením být na této Zemi lidem Kristovým. Z opačného pohledu si však také velice vážím těch, kdo svou věrností Kristu umí formovat svá lidská očekávání a přání a stávají se skutečnými svědky lásky, pravdy a důvěry. Taková svědectví mě naplňují radostí a vděčností za všechny věrné členy a členky církve“

Synodní kurátorka Lia Valková měla dle své zprávy v minulém období na mysli otevřenou komunikaci uvnitř církve, posílení důvěry mezi vedením církve, senioráty a sbory. Zamýšlí se také nad úlohou laiků v církvi a vyslovuje myšlenku týkající se presbyterně synodního zřízení ČCE. Píše: „V naší církvi se příliš nevnímá, že statutární zástupci sborů, seniorátů a také celé ČCE jsou dva. Dost mi vadí, když přijde důležitý dopis ze sboru a je podepsán pouze farářem a přitom je to napsáno jménem staršovstva nebo celého sboru; jako by farář byl jediným statutárním zástupcem, přitom oba mají (podle řádů ČCE) stejnou odpovědnost. Totéž se vyskytuje na seniorátní úrovni. A na vlastní kůži jsem poznala trapný pocit, když někam přijedu se synodním seniorem a synodní kurátorku ani nikdo nepředstaví. Víte, jak mi je, když se přítomní pídí “co že je to za ženskou s tím synodním seniorem„? … Když se to děje přímo v naší církvi, to je buď neznalost základních pravidel, nebo nepřijetí laiků jako rovnocenných zástupců.“

Daniel Ženatý se zamýšlel nad děním ve světě a úloze církve. „Konflikt na Ukrajině prožíváme jednak se zrakem upřeným na naše evangelické sbory, a také přes nesmazatelné dojmy, které jsme mnozí získali návštěvou krajanů na Ukrajině. Neklid vzbuzuje nebezpečí islamistů. Hrůza, které je třeba se bránit, stejně tak jako je třeba se bránit nesnášenlivému a zbrklému hledání viníků. Tyto události, k nimž patří i další neklidná místa ve světě, se nás dotýkají, aniž by se ptaly, zda mohou. A rozechvívají základní otázky víry. Komu věříme, jaká je moc evangelia, jak reagovat jako učedníci ukřižovaného a vzkříšeného Krista? V dálce se objevuje otázka, kterou si naše generace nebyla nucena intenzivně klást – zač nám Kristus stojí? Co povědět? Jak jednat moudře? Vždyť církev Kristova má výbavu, s níž může rychleji vidět vznikající nebezpečí nesnášenlivosti, rasismu, ponížení.“

Alespoň tolik z předložených zpráv.

Volby

Hlavním bodem pátečního programu byla volba nové synodní rady. Synodním seniorem byl zvolen Daniel Ženatý, farář z Pardubic a dosavadní první náměstek synodního seniora, synodním kurátorem Vladimír Zikmund, ordinovaný presbyter z Brna, povoláním ředitel společnosti ZKL – Výzkum a vývoj v Brně (mimochodem syn Aleny a Vojtěcha Zikmundových). Dalšími členy synodní rady jsou z řad farářů Pavel Pokorný ze Střešovic a Ondřej Titěra z Jablonce, za laiky pak Jiří Schneider ze Střešovic a Eva Zadražilová z Moravče. To nebyly jediné volby – znovu zvolen byl například celocírkevní farář pro mládež Pavel Jun, vzniklo také nové místo celocírkevního kazatele pro humanitární aktivity, menšiny a lidi sociálně vyloučené a pro tento úřad byl na 0,33 úvazku zvolen výraznou většinou hlasů Mikuláš Vymětal (mimochodem mě velmi potěšilo, že synod dal Mikulášovi v této práci tak jasnou podporu). Zvolena byla i nová celocírkevní pastýřská rada. Synod také zřídil podporované místo celocírkevního kazatele s určením pro farní sbor ČCE v Ústí nad Labem, které bude finančně zajištěno na dva roky jako podporované. Toto rozhodnutí je součástí projektu oživení Ústeckého seniorátu.

Peníze a zase peníze

V sobotu se jednalo především o Diakonii a také o cestě církve k samofinancování, o „restitucích“. Na programu bylo především to, jakou část restitučních peněz určí církev na budoucí samofinancování svého provozu a jakou na tak zvané diakonické a rozvojové projekty. Po delších diskusích nakonec synod schválil, že 81,5 % z ročních restitučních náhrad bude příjmem Personálního fondu a zbývajících 18,5 % bude určeno pro diakonické a rozvojové projekty. Těchto 18,5 % se pak rozdělí mezi Diakonii ČCE a církevní projekty v poměru 30 ku 70. Tento návrh byl nakonec po delší diskusi a přes pozměňující návrhy ředitele Diakonie přijat, což mně osobně velmi zklamalo – domnívám se, že Diakonie ČCE, jíž je naše církev zřizovatelem, by zasloužila ze strany církve trochu větší finanční podporu. Navíc definice rozvojových projektů, které má administrovat sama církev, vzbuzuje otázky, zda nebudeme financovat tímto způsobem to, co už jako církev dělat máme jako své hlavní poslání („budování sboru a misie, výchova a vzdělávání“) nebo co už kvalitně dělá právě Diakonie („diakonická práce“).

Atmosféra na synodu

Někde v diskusích na Internetu jsem četla, že synod se příliš zabývá hospodářskými otázkami a na ty duchovní nezbývá čas. To je na jednu stranu pravda, ovšem žádná organizace, která chce stavět svou činnost na demokratických principech a chce být „průhledná“, se bez hlasování o těchto věcech neobejde (což samozřejmě neznamená, že si demokraticky neodsouhlasí nerozvážný nesmysl). Synod ovšem řeší i řadu otázek, které by snad mohly při změně řádů projednávat konventy, což by uvolnilo čas na důkladné projednávání jiných záležitostí. Přesto bych neřekla, že se teologická hlediska na synodu neřeší. Objevují se v různé míře v návrzích i diskusních příspěvcích a zdá se mi, že naprostá většina synodálů je při svém hlasování zvažuje, jsou slyšet i v kuloárových diskusích. Zajímavé také je, že někdy se jednání zadrhne na návrhu, který se zdál být naprosto jasný a jednoduchý, zatímco jiné, zdánlivě kontroverzní, jsou nakonec schváleny bez velkých diskusí. V souvislosti se slovy ve zprávě synodní kurátorky jsem si uvědomila, že při jednání synodu jsou rozhodně výrazně méně slyšet i vidět laici (aneb jak říká Petr Sláma – odborníci v jiných oborech). Nevím, zda se o to přičiňují faráři, kteří laiky tak trochu převálcují svou aktivitou a chutí diskutovat, nebo jde spíše o menší sebevědomí laiků vyjadřovat se k církevním otázkám a veřejně prezentovat svůj pohled na různé věci. Synod byl letos velmi náročný, únava z maratonu jednání někdy překročila únosnou míru, takže dle mého názoru i některá poměrně závažná rozhodnutí byla činěna ve chvíli, když už málokdo měl energii na důkladné promýšlení toho, co bylo v materiálech i v rozpravě předkládáno. A tak nebylo divu, že se mezi synodály zrodil i trochu „praštěný“ nápad. Předsednictvu byl doručen pilný návrh faráře Jaroslava Pechara, aby byla ve vhodné příležitosti připomenuta osobnost Miroslava Tyrše, a to krátkou rozcvičkou, případně doprovázenou společným zpěvem vhodné sokolské písně. Návrh byl velkou většinou schválen (hlasování se zdrželo pouze několik rozpačitých sucharů, třeba já), a tak potom uprostřed jednoho zvláště únavného jednání v Tyršově domě cvičili synodálové pod vedením Jaroslava Pechara a za klávesového doprovodu Ladislava Moravetze jednoduchá prostná při zpěvu písně Čtvrtého července na strahovských hradbách. Jednalo se pak o trochu lépe – však i paní učitelky v první třídě vědí, že motorické odreagování dělá divy.

Jana Šarounová

číslo 158, červen 2015
předchozí   další

Obsah

Zrno a půda
Modlitba
Noc kostelů 2015 na Vinohradech
Teologie, peníze a Tyrš
Z kázání Jana Husa pro třetí neděli po svaté Trojici
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).