Z kázání Jana Husa pro třetí neděli po svaté Trojici

Lukáš 15,1–10

Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim toto podobenství: Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.' Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání."

A přibližovali se ne darmo a ze zloby…, ale aby ho slyšeli. Jistě dobré to bylo přiblížení, neb úmysl jich byl dobrý: slyšeti chtěli, srdcem uvěřili, skutkem vůli Ježíšovu naplnili. Přišli nemocní k lékaři, zdraví nalezli; byvše zjevní hříšníci, teď hříchy opustivše jsou spravedliví; byvše mrtví, k životu, jenž jiné živí, přišli a od něho jdou obživeni. I který by neduživý nešel k takému lékaři, jenž všeliké nemoci léčí a na duši i na těle mrtvé křísí? O milostivý Ježíši, ty jsi lékař a já jsem neduživý, ty jsi milosrdný a já bídný, ej, smiluj se a uzdrav! Však ty jsi lékař, jenž s nebe přišel a nás na duši neduživé uléčil. Ty sám díš, že zdraví nepotřebují lékaře, alebrž nemocní, pro něž jsi přišel, abys je vyléčil. Ty jsi přítel hříšníků, již se kají ze svých hříchů, o nichž dí sv. Lukáš: „Přibližovali se k Ježíšovi zjevní hříšníci, aby ho slyšeli.“ Nu hříšníci ! Přistupte k Ježíšovi se mnou hříšným.