Vinohradský sbor ČCE

Jak to bylo s Jednotou bratrskou II.

Jednota bratrská po Bílé Hoře – tzv. Obnovená jednota

V Čechách a zvlášť na Moravě zůstaly i po Bílé Hoře hloučky tajných českých Bratří, kteří se navzdory pronásledování scházeli. Byli povzbuzováni také ze zahraničí, kde vzniklo pietistické hnutí, a do našich zemí byli vysílání pietističtí kazatelé a kolportéři evangelického tisku. Bratrské tradice se udržely zvláště v místech bývalého působení J.A.Komenského – kolem Fulneku a Suchdola nad Odrou. Ještě ke konci svého života vydal Komenský pro zdejší Bratry katechismus a zpěvník (1661), které byly potom v rodinách po generace opatrovány a používány.

V roce 1709 byl zřízen evangelický luterský kostel v Těšíně ve Slezsku, a to byla pro nekatolíky na severní Moravě další posila. Tajně sem docházeli na bohoslužby z veliké dálky. Od roku 1717 udržoval z bratrskými rodinami kontakt Kristián David, rodák z Ženklavy, který se pod vlivem pietismu stal jedním z cestujících kazatelů. Pod jeho vedením se řada rodin rozhodla tajně opustit vlast a odejít do saské Horní Lužice, kde jim Kristián David zajistil přijetí. Na jaře roku 1722 přišli první z nich na panství hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, kde založili osadu Ochranov (Herrnhut).

Malá obec se rychle rozrůstala příchodem nových přistěhovalců z Moravy i odjinud. Hrabě Zinzendorf chtěl z Ochranova vytvořit v duchu pietistického ideálu vzorné křesťanské společenství v rámci luterské církve. Moravští vystěhovalci však dávali jasně najevo, že chtějí vytrvat ve víře svých otců. Začátky Obnovené jednoty byly tedy poznamenány napětím i věroučnými spory. Ale roku 1727 bylo dosaženo dohody a smíření a 13. srpen 1727 pokládá Jednota bratrská za termín svého obnovení.

Mnohým lidem v Sasku byla však existence tohoto společenství trnem v oku a hrabě Zinzendorf se dostával do nesnází s luterskou církví i saskou vládou. Budoucnost Ochranova byla nejednou ohrožena, a to vedlo Bratry k hledání nových míst, kde by se mohli vystěhovalci usídlit. Brzy začaly vznikat osady Bratří i v jiných částech Německa. V Horní Lužici byla roku 1742 založena česká exulantská obec Nízké (Niesky), skupiny vystěhovalců z Lanškrouna se usídlily v Rixdorfu u Berlína i v Berlíně. Nové osady však vznikaly i v Anglii a Americe.

Podobně jako Bratři v Kunvaldě byla i obnovená Jednota ze začátku společenstvím laiků, kteří přijímali službu pietisticky orientovaných luterských kněží. Postupně však rostla potřeba vlastních kazatelů, hlavně pro misii mezi pohany, která začala roku 1732. S luterskou církví se Bratři nedohodli, a tak se obrátili na vnuka J.A.Komenského – Daniela Arnošta Jablonského, který byl nejstarším biskupem polské větve Jednoty a sloužil v Berlíně. Jablonský uznával ochranovské Bratry za pravé potomky české Jednoty a roku 1735 ordinoval moravského vystěhovalce Davida Nitschmanna za prvního biskupa obnovené Jednoty bratrské. O dva roky později ordinoval i hraběte Zinzendorfa. Tak získala Jednota vlastní duchovenský úřad a dala se definitivně cestou nezávislosti. V různých evropských zemích byla postupně jako samostatná církev uznána.

Přes řadu problémů se Jednota stále rozrůstala a kolem roku 1750 měla vedle sborů v Německu, Holandsku, Dánsku, Anglii i Americe také misijní dílo na Západoindických ostrovech, v Grónsku a v Jižní Americe. Misijní rozmach Jednoty provázela intenzivní práce sociální a vzdělávací, zakládání a vedení škol, nemocnic a sociálních ústavů. Ochranov se tak stal střediskem rozsáhlé práce.

Zinzendorf zůstal až do své smrti (1760) vedoucí osobnostní obnovené Jednoty, a i když musel v mnohé ustoupit cílevědomým snahám Moravanů, jeho osobnost a zbožnost daly vznikajícímu společenství trvalou pečeť. Bylo to především soustředění na Spasitelovo utrpení a spásnou moc jeho prolité krve, Ježíšovo lidství a citové prožívání lásky a víry. Spolu s důrazem na prostotu, řád a kázeň, které si Bratři přinesli z Moravy, to byly základní rysy zbožnosti obnovené Jednoty.

Ve světě se Jednota rozšiřovala natolik, že bylo obtížné ji z Ochranova řídit. Synod roku 1857 rozdělil její práci do čtyř samostatných celků – provincií: dvě americké, britskou a německou. Teprve roku 1957 byla vytvořena pátá provincie – Československá. V dalších letech se osamostatňovaly misijní oblasti, takže dnes má Jednota 12 provincií. Synod Jednoty se schází každých 7 let.

Jednota bratrská zůstává mezi světovými protestantskými církvemi jednou z nejmenších co do počtu, její sbory se však dnes nalézají od Aljašky po Tibet a od Labradoru po Jižní Afriku na čtyřech kontinentech.

Pokračování příště

Ester Čašková

číslo 178, říjen 2017
předchozí   další

Obsah

Pamatuj na den odpočinku
Z přímluvných modliteb
Dopis sboru – podzim 2017
Rok v Apostelkirche II.
Sibiř
Jednota bratrská II.
Instalace
Pozvánka na setkání Tripolis
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).