Vinohradský sbor ČCE

Slovo Hospodinovo slyšet a plnit

Kázání Tomáše Bíska 11.3. 2018 na Vinohradech

Čtení: Ezech. 33,30 – 33 Ezechiel byl knězem, který se stal prorokem v nejtěžších dobách božího lidu. Zažil první deportaci do Babylonie a pak i zničení Jeruzaléma. Konec Izraelského společenství připisuje jednoznačně nevěrnosti lidu a jeho odvrácenosti od Hospodina. Proroctví ukazuje také na porušenost ostatních národů. Poslechněme si, jak je marné ochutnavačské naslouchání kazatelovu slovu bez úsilí podle něho žít:

Kázání – text: Podobenství o dvou stavitelích uzavírá Ježíšovo Kázání na hoře: Mt. 7,24 – 28

Nejprve připomínám naše čtení a sžíravá slova kněze a proroka Ezechiele o ochutnavačství líbivých slov. Možná si řekneme: No, ano, jenomže kéž by tomu bylo alespoň tak! Kéž by zazněla taková slova, který by nás probouzela, povzbuzovala a vedla! A potom by bylo nasnadě se podle nich orientovat, ba dokonce podle nich žít.

A co tedy Ježíšovo slovo v Matoušově podobenství? Tím se uzavírá obšírná pasáž, která začala již v páté kapitole. Nazýváme ji Kázání na hoře. Kázání předchází poznámka o tom, že Ježíše následovaly početné zástupy. Začíná takto: Když Ježíš spatřil zástupy, vystoupil na horu… otevřel ústa a učil je: … Pak přichází naše podobenství. Je uvedeno slovem: Každý, kdo slyší má slova…

Ano,o to jde, slyšet jeho slova… To není jednoduché. Například teď slyšíte, jak doufám, má slova. A vnímáte je? Když jeden náš blízký přítel chce něco říct, začne dotazem s případným dloubnutím lokte osloveného do boku: Poslechni! Poslechni! Poslechni!… A pak vyklopí moudrost ze svého oboru nebo vtipnou poznámku, slovo do života atd.

Nevíme, jak si Ježíš sám zajišťoval pozornost posluchačů v danou konkrétní chvíli. Dočítáme se jen, že mluvil z vyvýšeného místa. Asi aby veliký zástup posluchačů vůbec přehlédl a také aby byl slyšet. Docela na závěr zdůraznil jako výzvu: Kdo slyší, tedy opravdu slyší, má slova a bere na vědomí, ten je má také plnit. Ano, slyšet a plnit! O to jde.

A právě tady se hodí přejít zpět k našemu proroku Ezechielovi. Cituji: „Ty, lidský synu, slyš. Synové tvého lidu si o tobě povídají u zdí a u vchodů do domů a mluví mezi sebou, jeden s druhým:,Pojďte a poslechněte, jaké slovo vychází od Hospodina!'“ Přicházejí k tobě, jako když se schází lid k rokování, a sedají si před tebou jako můj lid.

Víme, že šlo o docela jinou situaci posluchačů nežli těch, které shromáždil Ježíš. Ezechiel oslovuje obyvatele Jeruzaléma v době před konečným dobytím města babylonským Nebukadnezarem a deportací, tedy odvedením do zajetí do Babylonie. Přesto obyvatelé nejsou schopni vzít situaci na vědomí. Ezechiel jim jednoznačně ukazuje, jak je mylné a marné spoléhat na tehdejší velmoci, ať jde o Egypt anebo Asýrii a později Babylonii. Znamená to snad, že dnes by nás varoval před Ruskem, před Amerikou, před Čínou anebo před kýmkoliv dalším? Myslím, že ano.

V každém případě lid tehdy žil jako by „nebezpečí nebylo, jako by pro ně neplatilo.“

Vzpomínám si na přátelské varování česko–syrské lékařky, která žije a působí v Praze. Říká: "Já nechápu, že si lidé neuvědomují, že třeba zítra tady může být válka.

Řekneme snad, no to je ale nadnesené slovo! Chceme tím naznačit, že si za všechny hrůzy mohou oni sami? Že si snad válku sami způsobili? A u nás? Nenahrává třeba hazardování o referendu a případném opuštění Evropského společenství situacím, které nedohlédneme? Anebo šíření nenávistí vůči určitým skupinám a rasám. Anebo odmítání pomoci uprchlíkům, z nichž mnozí nevidí jinou možnost, nežli utíkat?

Poslechněme si dál, co čteme v našem oddílu: Poslouchají tvá slova, ale podle nich nejednají. V ústech mají horoucí slova o tom, co udělají, ale jejich srdce tíhne za jejich mrzkým ziskem. Tys pro ně jako ten, kdo horoucně a krásně zpívá a pěkně hraje. Poslouchají tvá slova, ale vůbec podle nich nejednají.

A po takovém skličujícím slovu Ezechiel uzavírá: „Až to přijde, a už to nadchází, poznají, že byl mezi nimi prorok.“

Jaké výzvy to vlastně lidu předkládal prorok? V dobách vrcholných útrap probouzel v lidu vědomí jejich vlastních selhání, která mohou přivádět jedině k tomu, co nazývá „mrzkým ziskem“. Přitom, jak jsme slyšeli, mu lidé horlivě a s potěšením naslouchali, jak jim to všechno pěkně povídá. A kdo by pak nepřicházel si ho poslechnout? Jenže co dál? Jednáme podle Ezechielových a Ježíšových výzev? Nežijeme spíše a nechceme výzvám navzdory stále žít podle vlastních chutí a plánů, podle sebe?

V čem je podstata toho ohrožení, které zmiňuje Ježíš? Kde jsou ty vody a vichřice, které nás ohrožují? Není to skutečnost, kterou žijeme? Nejsou to obavy, které přicházejí: nehody, nemoci, neúspěchy a ztráty? Není to tlak naší domácí a také mezinárodní situace? Nejsou to násilné zvraty, násilní lidé? Nežijeme v úzkostech z hrozivého vývoje společnosti, z lidských nerozvážností? Není to pocit frustrace ze slov prezidenta, který neupokojuje, ale vyhrožuje a rozděluje? Nebojíme se násilí kolem nás, často i v nás? Není to zneužívání přírody, nenávist vůči druhým, vůči světu?

Zajímavé je, že Ježíš nenabádá k tomu, abychom své starosti, úzkosti a nejistoty i selhání potlačovali. Ví o nich. Proto mluví o přívalu, o vichřici. On nás naopak vede k tomu, abychom s nimi v životě počítali. A zde, ještě jednou opakuji, nás povzbuzuje, abychom se opřeli o jeho slovo. To znamená také o slova proroků.

Proto je potřebné, aby nás zneklidnilo, ba sevřelo to, co nám naznačuje prorok. A v tomto světle se pokusili nanovo zvažovat, jak odpovídáme na Ježíšovy výzvy. Jsou to výzvy k lásce, vydanosti a službě.

Evangelista nám ještě připomíná, že Ježíš mluvil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci. A tu se nám navrací jedna z klíčových životních otázek: Jsou Ježíšova slova skutečně mocná? Nevládne dodnes mezi námi nemoc zášti a odporu těch, kteří ho vydali na smrt?

Odpovídáme my ve víře NE, není tomu tak, nevládne a neovládne nás? To pak znamená, že se nehodláme nechat vést dnešními matoušovskými zákoníky, tedy těmi, kteří tlačí svět i nás samé ku stavění stavby života na písku, kdy koncem všeho úsilí je veliký pád.

Kdežto muž bezmoci a pokoje, Ježíš z Nazareta, utracený jako vyvrhel za hradbami města, nás povzbuzuje s důvěrou stavět na jeho slovu.

Amen

číslo 182, březen 2018
předchozí   další

Obsah

Slovo Hospodinovo slyšet a plnit
Ano
Jak se žije v Sázavě na faře
Janské Lázně 2018
Udržet naději
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).