My druzí, ty první

Walter Brueggemann (z knihy Modlitby)

Tvoje vlídnost byla dříve než naše pohoda,
tvá velkodušnost dříve než náš požitek,
tvá dobrá vůle dříve než naše radost.

My jsme druzí. Ty jsi první.
Nejprve jsi ty se svou vlídností, se svou velkodušností, se svou dobrou vůlí
a my z tvé nevystižitelné dobroty přijímáme
milost za milostí,
dar za darem,
život za životem,
protože ty jsi na začátku,
na všech našich začátcích.

Na rychlý mžik opouštíme svou kompetenci, svou produktivitu, svou soběstačnost,
ve své nové svobodě spatřujeme tebe,
jak se bezvýhradně vydáváš
doprostřed naší bolesti a směrem k našim nadějím.
Zde jsi v nádheře svého sebevydání.

A my vyslovujeme v plachosti a s chvěním svou chválu tobě v odpověď,
v plachosti, protože my nejsme srovnatelným protějškem tvé dobroty,
s chvěním, protože naše chvála znamená, že svůj život obracíme k tobě
a my se neobracíme snadno.
Ale my se obracíme k tobě, zdroji a cíli našeho celého života.

Naše vděčnost vyplývá z naší každodenní pohody,
z pravidelné potravy, z rodiny, jež o nás pravidelně pečuje,
z příbytků pravidelně vytápěných a bezpečných, z pravidelně osvěžujícího spánku,
z pravidelného daru nového dne proti temnotě,
z práce, jež pravidelně naplňuje naše dny řádností a důstojenstvím.

A v této pravidelnosti, kterou bereme jako samozřejmou,
rozpoznáváme tvou setrvalost a věrnost,
která udržuje naše světy ke štěstí.

Naše vděčnost vyvěrá uprostřed této pravidelnosti –
nová slova, jež byla řečena, nové děti, jež se zrodily,
nové vyhlídky, jež se otevřely, nová rizika, jež byla podstoupena,
nová slova vyřčená, aby uzdravila.
Odvažujeme se vyznat, že v těchto překvapivých průlomech
zahlédáme tvou mocnou péči,
která přesahuje naši schopnost řídit
a naši vyčerpanou schopnost zvládat.
Ty…
Po vší naší nejlepší snaze
jsi to ty, kdo udržuješ,
ty, kdo děláš průlomy.

A my jsme vděčni.
Amen

(překlad Pavel Filipi)