Jak vidím sbor

Reakce

Chtěla bych reagovat na výroční zprávu z pohledu farářky, kterou jsem si přečetla v minulém Hroznu a také jsem ji vyslechla na VSS. Sestra farářka pojala zprávu o sborovém životě obsáhle a vyčerpávajícím způsobem. Zaznělo tam mnoho věcí, s kterými plně souhlasím. S některými však souhlasit nemohu.

Starší věkem rozhodně mají očekávání, rádi si vyslechnou pozitivní, povzbuzující a poučný výklad a citlivě vnímají spory, nebo naopak věci, co se ve sboru daří. Nestačí jim jen "fungování". Práci křesťanské služby považuji v našem sboru také za důležitou. I když je členek málo, je to pro ně práce důležitá a pro sbor je důležité uvědomovat si, že tu jsou stále lidé, co ostatním nezištně pomáhají. Ve všech aktivitách sboru i při bohoslužbách lidí ubývá, nepozastavujme se proto nad tím, že i v KS je jich méně. Je to možná stagnující období, po němž přijde doba obrody. Chci se také vyjádřit k akcím Skautu. Naši kluci navštěvují Skaut, výlety mají jen v sobotu, na celý víkend odjíždějí jen jednou za pololetí. Ani letní tábor jim nebrání, aby se zúčastnili celocírkevních akcí, jedeme prostě společně v jiný termín do Chotěboře nebo do Bělče. Také si nemyslím, že náš sbor je "domem služeb". Náš sbor je sborem velmi aktivních a obětavých lidí - náboženství učí naši členové, třicátníky připravuje naše kurátorka, členky KS pracují pro sbor, ekumenickou biblickou vede náš člen bratr prof. Filipi, shromáždění s limskou liturgií má na starosti br. Šilar, sborový tábor si připravují rodiny či učitelé NŠ sami, vánoční trh si připravujeme sami, jsme schopni si zorganizovat zimní dovolenou a na večery mít připravené programy. Máme tu hodně lidí, co ze sebe dávají druhým. Vyšla jsem z vesnického sboru a rozhodně jsem tam takovou aktivitu členů nezaznamenala. Proto si vinohradského sboru moc vážím a jsem v něm moc ráda. 

Eva Svobodová