|
|
|
Politika jako skromnější část života duchovního Martin T. Zikmund vedl déle než rok rozhovor s Petrem Pithartem – výsledkem je knižní dialog, v němž se autoři vracejí ke stěžejním momentům Pithartovy politické kariéry, k osobním zážitkům nebo vzpomínkám na významné intelektuály 20. století. Čím tě osobnost Petra Pitharta oslovila? Když jsem se rozhodoval, jestli vůbec se pustím do žánru knižního rozhovoru, v němž dva moji kolegové z Katolického týdeníku již leccos dokázali (Aleš Palán a Jan Paulas), neměl jsem od počátku na mysli nikoho jiného než právě Petra Pitharta, chartistu, prvního polistopadového nekomunistického předsedu vlády ČR a také několikerého předsedu a místopředsedu senátu. Přitom jsem s ním do té doby ani jednou nemluvil a nesetkal se s ním – měl jsem jen jeho knihy ve své knihovně, které mne ovšem velmi zaujaly. Zjistil jsem předtím, že s PP nebyl prakticky žádný knižní rozhovor vydán s výjimkou jednoho útlého, který se týkal vysloveně jeho éry vládnutí (1990 – 1992). Přes Petra Příhodu, který se stal mým kolegou v příloze Perspektivy Katolického týdeníku a který s PP a Milanem Otáhalem vydal vynikající reflexi našich novodobých dějin s názvem Podiven (Češi v dějinách nové doby), jsem se s PP dostal do kontaktu, a mohl jsem mu svou nabídku osobně tlumočit. Poté však uplynulo takřka tři čtvrtě roku a nic se nedělo, a já zrovna začínal svou druhou práci v Libici (vedle té dosavadní v Katolickém týdeníku), když se mi PP ozval: „Tak začněme“!Jak se vám spolupracovalo na přípravě knihy? 
Co tě při rozhovoru s Petrem Pithartem zaujalo nebo překvapilo? Považuji PP za vůbec největšího myslitele Charty 77. Ještě většího než Václava Havla. Shodou okolností byl PP vždy dvojkou. Nebyl nikdy vůdcem. Souvisí to s jeho naturelem – není typ, který by se prosazoval. Ale když čtete jeho „Obranu politiky“, „Podiven“, „Osmašedesátý“ anebo „Devětaosmdesátý“, musíte smeknout. Takové syntetické myslitelské práce nebyl schopen z disentu snad nikdo další. Ten náš rozhovor není vlastně ničím novým, jen se to vše snaží utřídit v jednom svazku – srozumitelně pro čtenáře.Co pro tebe bylo nejobtížnější? Co byl největší oříšek? Petr Příhoda mi dopředu radil, že to nejdůležitější bude získat Pithartovu důvěru. Žádný problém v tomto směru jsem však necítil. Pithart vždy mluvil docela otevřeně tak dlouhou dobu, jakou jsme měli k dispozici, a bylo to vždy velmi zajímavé. Pak jsem však ke konci poznal, že přece jen má strach, co na výsledek řeknou recenzenti. Zřejmě byl poučen svými předchozími publikacemi, že není vždy snadné svou knihu obhájit. Každopádně při uvedení knihy v přeplněné kavárně Krásné ztráty v jednom lednovém dni 2011 a tentýž večer i v televizi byl ještě v jisté křeči. Avšak nakonec se ukázalo, že všechny recenze, které na tu knihu vyšly, byly velmi příznivé, což mu zřejmě přineslo jisté zadostiučinění. Sám si nejvíce cením podrobných a velmi přejných recenzí Karla Hvížďaly a Erazima Koháka. A také glosy Petra Zídka v Lidových novinách. Myslím, že stejně tak i Pithart.Jaký je vztah Petra Pitharta k víře, k náboženství, k církvím a k duchovní otázkám? Petr Pithart je nesporně mnohostranná osobnost – politolog, právník, historik a zároveň i praktický politik. Je to člověk vnitřní integrity a kontinuity, který stále reflektuje své politické jednání.Při práci na našem rozhovoru jsem vnímal i jeho schopnost duchovního přesahu – ostatně pořád jsem si připomínal Čapkovy Hovory s TGM – a proto jsem právě otázkám víry a náboženství a třeba i přátelství chtěl věnovat poslední kapitolu knihy, jakkoli to v těchto věcech ostýchavému Pithartovi jistou potíž dělalo. Nicméně je třeba zmínit, že jeho žena Drahomíra i jeho děti David a Klára jsou pevně zakotveni v katolické tradici. A v případě PP platí bezesporu ona Masarykova maxima, že politika je jen skromnější částí jeho života duchovního. O tom měl být právě tento knižní rozhovor. A jaké jsou tvé další literární a novinářské plány? Máš již vyhlédnutou další zajímavou osobnost pro podobný typ knižních rozhovorů? Od počátku jsem věděl, že víc než jednu knihu rozhovorů vydat nechci. Pitharta jsem si zvolil, protože mně pomohl formulovat si některé odpovědi na otázky spojené s českou existencí v posledních desetiletích. Hlavně jsem však chtěl, aby osobnost jeho formátu v aktuálním kontextu promluvila výrazněji a pomohla nám tím orientovat se v našem tápání na přelomu první a druhé dekády 21. století. Byl bych moc vděčný, nastane-li ještě příležitost někdy něco napsat (což by předpokládalo jen jedno zaměstnání – doufám, že farářské), se zaměřit na jakési teologicko–popularizační monografie, a to o nejspíš o J. L. Hromádkovi a Janu Calvinovi. Už léta je totiž odkládám?
Martinu Zikmundovi děkuje za trpělivé hledání odpovědí tazatelka Barbora Uličná.
Petr Pithart „Více než rok jsem se nechal zpovídat farářem sboru Českobratrské církve evangelické v Libici nad Cidlinou a přitom redaktorem Katolického týdeníku a Perspektiv, člověkem z poněkud jiného světa. Pozoroval jsem na něm, jak mu už leccos pro mne důležitého vůbec nic neříká, na druhé straně mě překvapovalo a těšilo, že toho tolik ví, tolik chápe. Celý život jsem věřil a stále věřím, že chtít se ptát, naučit se ptát, nebát se ptát je důležité. Tázání a odpovídání jsou podstatou a smyslem setkávání. I tato kniha je takovým setkáním – dvou generací, dvou životních zkušeností.“ (závěr Předmluvy Petra Pitharta) |
číslo 123, leden 2012 Obsah KázáníPolitika jako skromnější část života duchovního Stanislav Rejthar: Dobří vojáci padli Překonat strach MAGNI – Cesty s příběhem Reformované hádanky pražské III. Program nedělní školy leden 2012 Kurz pro začátečníky Sborové akce Archiv Výběr z Hroznůročník 2024 Ke stažení
Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010
Bohemská kuchařka
Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině
( |
1543
kBHrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).