Stanislav Rejthar: Dobří vojáci padli

Umímť i snížen býti, umím také i hojnost míti;
všudy a ve všech věcech pocvičen jsem, i nasycen býti
i lačněti, totiž hojnost míti i nouzi trpěti.
Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje.

Filipským 4, 12–13 (Bible kralická)

To je motto knihy o plukovníku Stanislavu Rejtharovi, bývalém členu našeho vinohradského sboru. Po válce, v padesátých až sedmdesátých letech, se v našem sboru postupně vytvořila skupina blízkých přátel, kteří se často scházeli i mimo sbor. Byli to mj. Pavlincovi, Rejtharovi, Kubánkovi, Fialovi, Pšeničkovi, Krčmářovi, dr. Frinta a někteří další. Přispělo k tomu i to, že děti z těchto rodin (dnes už povětšinou kmeti, měřeno podle Vrchlického) byly zhruba ve stejném věku, takže se spolu stýkaly i v hodinách náboženství, ve sdružení mládeže atp. O pozoruhodném životě jednoho z nich, plukovníka letectva Stanislava Rejthara, vyšla nedávno velmi zajímavá a čtivá kniha. Je to její již třetí vydání (1999, 2002), tentokrát doplněné nejen o psané slovo, ale i četné fotografie, předmluvu, novou ediční poznámku i podrobnější životopisná data.

Rozhodně bylo o čem psát. Plukovník Stanislav Rejthar (1911–1977), voják z povolání, uměl skvěle vyprávět své vzpomínky. Ještě za první republiky, těsně před vypuknutím války, absolvoval vojenskou akademii jako pilot, a jak v předmluvě k této knize uvádí Stanislav Motl, „patřil Stanislav Rejthar ke generaci vojáků, pro něž nebyly pojmy jako Masaryk či vlastenectví prázdnými frázemi.“ Po 15. březnu 1939 opustil okupovanou vlast s cílem bojovat za svou zem, bojovat proti nacismu. Přes Polsko se dostal do Francie, krátce sloužil ve francouzské armádě, po přepadení Francie nacisty prodělává dramatický ústup po souši i po moři, až přistane ve Velké Británii a je zařazen do RAF, britského královského letectva. Tam nejprve slouží jako instruktor, od roku 1942, po vzniku 313. československé perutě v rámci RAF, létá jako operační důstojník. V dubnu 1943 je těžce zraněn, ale po vyléčení se vrací ke své jednotce a bojuje dál. Koncem roku 1943 se dobrovolně hlásí společně s dalšími stíhači na východní frontu. Tam znovu přímo zasáhne do bojů jako zkušený válečný pilot v rámci 1. čs. stíhacího leteckého pluku v SSSR, aby se pak spolu s ostatními po vypuknutí Slovenského národního povstání přesunul do týlu nepřítele na legendární letiště Tri duby. Po potlačení povstání se dobrovolně rozhodne na Slovensku zůstat, protože cítí zodpovědnost za jemu svěřené vojáky. Spolu s nimi pak prodělá strastiplný pochod přes Chabenec, který si vyžádal mnoho obětí. Nakonec se však probije přes frontu zpět a spolu s ostatními vojáky může oslavit konečné osvobození vlasti. Jeho radost z vítězství však netrvala dlouho. Podobně jako většina ostatních aktivních bojovníků za svobodu byl i on po komunistickém puči v roce 1948 postupně zbaven všech hodností a vyhozen z armády. Posléze byl persekvován nejen on, ale i jeho rodina. Byli vystěhováni pod hrozbou exekuce ze svého vinohradského bytu. Se svým „kádrovým posudkem“ nemohl sehnat zaměstnání a skončil jako jeřábník. Jak sám říkal, „výšky měl vždycky rád ?“ Rodina se pak usadila ve Vršovicích; jsou členy vršovického sboru ČCE.

Na základě jeho vyprávění (1967–1977), zachycené dcerou PhDr. Olgou Bezděkovou a částečně jeho spolužákem z reálky JUDr. Vladimírem Beránkem, vznikl rukopis „Dobří vojáci padli?“, který dcera ještě doplnila podrobnostmi z jeho zachované válečné korespondence s kamarády letci a s jeho budoucí ženou Vlastenkou. Vlasta Rejtharová (1921–12001) ještě první vydání (1999) autorizovala.

A ještě poznámka k nezvyklému názvu knihy. Je to vzpomínka na jeden z jeho prvních střetů s komunisty. Když v květnu v roce 1945 hledal pro svou rodinu v Praze byt (v Anglii se za války oženil a narodil se mu tam i syn Slávek), komunistický funkcionář bytového referátu národního výboru se po jeho vysvětlení, kdo je a co potřebuje, podíval na jeho uniformu RAF a válečná vyznamenání a řekl mu: „To jste nebyl dobrý voják, když jste se z války vrátil. Dobří vojáci padli?“ Kniha „Dobří vojáci padli?“ byla vydána v roce 100. výročí narození plk. let. Stanislava Rejthara a 90. výročí narození Vlasty Rejtharové na podzim roku 2011. Tentokrát vyšla díky pražskému nakladatelství VOLVOX GLOBATOR.

Petr Kubánek

Poznámka redakce: Zájemci o knihu se mohou hlásit u Jany Šarounové do 10. 2. 2012 – můžeme zajistit hromadné objednání knihy.