Noc kostelů 2013

Příprava Noci kostelů proběhla letos v poměrně klidném tempu, práce byla rovnoměrně rozložena a svoje ruce ochotně přiložili k dílu skutečně mnozí. Ti, kteří se nemohli zapojit jinak, přinesli něco dobrého k občerstvení, které bylo příjemným zpestřením pro unavené návštěvníky. Novinkou byla kniha návštěv – a některé zápisy v ní nás potěšily. Lidé měli zájem o výstavku různých výtisků knihy Broučci, zastavili se u panelů fotografií z různých oblastí sborového života a s chutí si také natiskli razítko, které bylo vyrobeno speciálně pro tuto akci. Děti přišly na divadlo o Broučcích. Tradičním „tahákem“ jsou koncerty, vždy slušně navštívené, poprvé jsme letos zkusili zařadit i mluvené „duchovní“ slovo – dvě krátké přednášky, zaměřené na návštěvníky, kteří toho o křesťanství mnoho nevědí. Trochu jsme se obávali, zda v honbě za návštěvou co nejvíc kostelů mluvené slovo někoho vůbec zaujme – ale všimli jsme si, že byli lidé, kteří přišli speciálně na tento program, byť jich nebylo mnoho a diskuse se příliš nerozproudila. Také závěrečné meditační ztišení či žalmové zpívání měly své posluchače.

Návštěvníků letos přišlo podobně jako loni, otázkou zůstává, zda Noc kostelů má skutečně nějaký význam ve zvěstování evangelia, zda to není jen obdoba Muzejní noci, sbírání zážitků, obhlížení budov. Asi se to nedozvíme – ale pokud akce přispěje aspoň k tomu, že se křesťanství stane pro někoho méně zkostnatělým či vzdáleným a že návštěvník nebude odrazen od hledání, může nás to těšit.

Jana Šarounová

|Co s dětmi, když je Noc kostelů a dospělí si ji chtějí užít, vyřešili bratři katolíci od Nejsvětějšího srdce Páně z náměstí Jiřího z Poděbrad tak, že to dává inspiraci i dalším. Pozvali totiž děti, ať vyluští tajenku pomocí jednoduše zjistitelných údajů, ale i z úkolů, nad kterými se musel zamyslet i dospělý. Otázky i odpovědi byly ukryty v prostorách kostela, takže jsme se dostali bez ostychu i do míst, kam by se pouhý návštěvník neodvážil. Pokud si badatelé nevěděli rady, pomohl otec Antonín. Pro ty, kdo byli hotovi dříve, byl připraven druhý díl tajenky a pro všechny sladká odměna a hlavně návštěva sakristie s výkladem o tom, kdy, jak a proč se kněží oblékají k bohoslužbám, pohled do věže a společná píseň v kryptě (neprošel Bětčin návrh na píseň „Šabalaba“, a tak jsem se zpívali „Červená se line záře“). Po klidovém čase (v kostele se přece nehodí se honit, natož v kostele katolickém) bylo třeba vyhnat z těla trochu energie. Děti začaly dospělým brát před kostelem golfový míček a ti jim ho samozřejmě nechtěli dát. Přesun ke Sv. Ludmile odčerpal také trochu nevyčerpatelné dětské energie. A zbytky energie těch moudřejších. Byl zase čas se zklidnit a zapamatovat si tři věci z vnitřku kostela, protože zrovna probíhající program byl navýsost „dospělácký“. Cesta domů na faru a dokončení „pamatovací“ hry zabraly tolik času, že už jsme nestihli sv. Ignáce, a tak se šlo do hajan. Na příští rok nám zůstává výzva udělat nějakou kostelovou hru v našem chrámu a navštívit „čechoslováky“, kteří letošní Noc kostelů bojkotovali.

Jaromír Čašek

Myslím, že divadlo na téma Karafiátových Broučků se vyvedlo. „Broučci“ měli místo lucerniček na hlavě baterky – čelovky, někteří si je zapomněli rozsvítit, ale to nevadilo. Po divadle jsme šli s některými „dospěláky“ na obhlídku sousedních kostelů. Nejdříve jsme zamířili na náměstí Jiřího z Poděbrad do Nejsvětějšího Srdce Páně. V průběhu prohlídky jsme vyplňovali soutěžní list, který tam měli připravený pro dětské návštěvníky. V kostele visí ze stropu koule, které slouží jako reproduktory. Do věže se dá jít místo po schodech po chodníčku, ale tam nás nepustili, protože je tam popraskaná zeď. Prošli jsme se po ochozu s varhany. Další zastávkou byla „Ludmila“ na Náměstí Míru. Upoutala nás velká kazatelna a malovaná křížová cesta. Zaposlouchali jsme se do zpěvu chorálů. Mají tam poničené varhany, na které sbírají peníze. Pozdě večer jsme se vrátili na naši faru, kde jsme se občerstvili a někteří z nás přespali ve skautské klubovně. Byla to vydařená akce!

Jakub Rais

V rámci programu Noci kostelů byla otevřena i Broučkova dílnička v herně v kostele. Děti si zde mohly ozdobit malou svítilničku, vybarvit Berušku či Broučka, namalovat obrázek. Některé si hrály nebo odpočívaly ve stanu a na herním koberečku. Naši dílnu navštívilo kolem patnácti dětí i několik tatínků a maminek, kteří zde načerpali síly k dalšímu putování Nocí kostelů. Pro mě osobně to byl příjemně prožitý čas s dětmi a zajímavé povídání s jejich rodiči.

Barbora Uličná

Moje příprava na Noc kostelů probíhala tak trochu za pět minut dvanáct, materiál na švestičky financovala má sestra (vlastní) Martina, s balením do slaniny pomáhala Eliška. Čtení z bible jsem si připravovala sama, ale do poslední chvíle nevěděla, zda budu číst a projdou-li vybrané texty vzhledem k jejich délce a „provařenosti“, jak se zdálo vtipnému Filipovi. Nakonec jsem jedno čtení přepustila Mirce, jejíž čtení do seznamu zahrnuto omylem nebylo. Zkoušky zpěvného uskupení jsem absolvovala kvůli stěhování jen dvě, ke své lítosti.

Fajn byl koncert Geshemu, Petrovo povídání „Co jste chtěli vědět o Bohu“, putování dětí po okolních kostelích a to, jak ty moje usnuly při závěrečném ztišení. A nejvíc to, že jsem všechny viděla pohromadě jinak než o nedělích.

Jana Melicharová

Myslím, že poděkování patří všem těm, kteří se na přípravách Noci kostelů 2013 podíleli, a i všem těm, kteří se při Noci kostelů 2013 přímo aktivně zúčastnili. Od dětských Broučků počínaje až po závěrečné zpívání s kytarou konče. A poděkování patří i všem těm, kteří zajistili i perfektní zázemí celého programu. Byl to opravdu moc pěkný večer, ve kterém si každý přišel na své, ve kterém se v promyšleném tempu střídaly jednotlivé žánry programů a mluvené slovo s hudbou.

Pro mě osobně pak bylo velkým překvapením, jak výbornou akustiku náš kostel má. Ano, bývaly časy, kdy tam nebyly žádné mikrofony a zesilovače zvuku, ale teď jsme si již na pohodlný poslech mluveného slova zvykli a bereme jako samozřejmost i perfektní ozvučení celého prostoru, které nám tato technika poskytuje. Při koncertech, které se v naší modlitebně pravidelně konají, není dost dobře možné docenit akustiku sálu, protože nemáme srovnání. Ale v rámci přípravy jsem navštívil koncert souboru Geshem v jiných prostorách, kde tento soubor vystoupil se stejným programem jako u nás. Přitom výsledný dojem z těchto koncertů byl nesrovnatelný. Vím, že se v naší modlitebně občas i nějaká hudba natáčí, ale když slyšíte stejnou věc někde jinde a máte tak srovnání, to si teprve uvědomíte, jaký v tom může být rozdíl. A tak dík patří i těm, kteří skoro před sto lety naši modlitebnu navrhli a postavili a zanechali ji tak i nám.

Petr Kubánek

A na závěr malé zhodnocení hlavního koordinátora Noci kostelů v Praze, Miloše Szabó, které myslím dobře vyjadřuje to, oč nakonec jde:

Věřím, že ani letos nedojde k nějakému egoistickému spokojenému pochvalování si akce na jedné straně (jen proto, že historické centrum Prahy „přilákalo“ mnohem více návštěvníků než v předchozích letech), ale ani k beznadějné skepsi na straně druhé (zdalipak to všechno má smysl, když už druhým rokem se někde počet návštěvníků snižuje…). Noc kostelů je akcí společenství, a to společenství nejen u jednotlivých farností, ale i společenství těchto farností a kostelů navzájem. Velké chrámy potřebují ty menší, stejně jako všichni dohromady pak potřebujeme ty, kteří třeba podobnou odvahu k otevření se nenacházejí, ale za Noc kostelů se „aspoň“ modlí. Takže upřímné poděkování patří opravdu všem!