Nové cesty církve III. – pokračování

4. Nové cesty zahraniční misie

Keňský pastor CČSH Phanuel Osweto (mluvící velmi dobře česky) nám představil misijní projekt Afrika Africe. Hlavním cílem tohoto projektu je církevní centrum, které je zaměřeno na mládež ze slumů v Nairobi, hlavním městě Keni. Centrum má před sebou nelehký úkol – poskytovat denní péči a pomoc ve smyslu pastorační péče, poradenství a nabídnout možnost výuky práce s počítačem. Od roku 2010 absolvovalo počítačový kurz již 122 mladých lidí a podstatně se tím zvýšila jejich možnost uplatnění na pracovním trhu. Cílem projektu je také finančně podporovat nadané studenty při dalším studiu (tato podpora není v našem sboru cizí, je to velmi podobné „naší“ Adopci na dálku.)

Poté nás jedna mladá žena (její jméno jsem si nestačila poznamenat) seznámila s nadačním fondem Nehemia (pomoc trpícím). Posláním NF Nehemia je podpora i realizace humanitární a duchovní pomoci lidem jiných kultur. Ideou fondu je „vidět národy proměněné křesťanskou láskou a praktickou pomocí.“ Humanitární projekty se zaměřují na zcela konkrétní pomoc konkrétním lidem – komunitě lidí, žijící v nedostatku základních životních potřeb, např. pomoc v dětském domově Otčij dom u Kyjeva, kde jsou děti připravovány na život a návrat do biologické rodiny, pokud to je možné. „Kráva do každé rodiny“ – to je název projektu pro obyvatele osady Voschod v Severní Osetii. V Severní Koreji zase Nehemia podporuje pekárnu, ve které se po dobu šesti dnů v týdnu peče chleba pro 6000 dětí z mateřských a základních škol. Do těchto a dalších oblastí jsou vysíláni misionáři. Dobrovolníci mohou jet do Chorvatska nebo Izraele (dříve též na Ukrajinu) pomoci stavět modlitebny.

5. Nové cesty zakládání sborů

Tato část byla pro mě nejpřekvapivější, možná proto, že v ČCE poslední dobou slýcháme, jestli se některé malé sbory nebudou muset z finančních důvodů spojit. A v Církvi bratrské zakládají nové sbory! Církev bratrská vidí jako své nové pole působnosti stávající a rozrůstající se pražská sídliště a předměstí. Mnohá pražská sídliště působí značně odlidštěním dojmem, i když zde bydlí desetitisíce lidí. Bratři a sestry z Církve bratrské věří, že mnozí z těchto lidí jsou lidé hledající. Křesťanské centrum Třináctka proto může působit jako oáza ve vyprahlé poušti. Najdeme ho hned naproti stanici metra Luka v pravé části obchodně–administrativního centra. Dalším příkladem je sbor CB na sídlišti Černý Most, kde se konají bohoslužby a další aktivity v pronajatém prostoru. Tento sbor CB má dobrý vztah s místní radnicí, protože první činností po založení sboru byl úklid na sídlišti! Založit nový sbor musí být náročné po všech stránkách. (Napadá mě jeden příhodný verš – „Pokud dům nestaví Hospodin, marně se namáhají stavitelé.“)

Zajímavý byl poslední příspěvek bratra A. Fleka, který s dalšími lidmi založil nezávislý sbor „Ta cesta“ – pražské evangelické společenství (dříve známé jako Slovo života). Podle bratra Fleka „… Mnozí v tomto městě patří k mému lidu.“ (Skutky 18,10). Vychází jim vstříc tím, že toto společenství se schází na zcela odlišném, necírkevním místě – každou neděli odpoledne v Cafe Louvre na Národní třídě. Při kávě si nejdříve povídají, potom následuje píseň a kázání. Tento způsob evangelizace je skutečně „novou cestou církve“, která může být vhodná pro ty, kteří se do kostela „bojí“ nebo ostýchají přijít.

Na závěr celého studijního dne promluvil bratr Pirk z Církve adventistů sedmého dne. Zdůraznil, že neexistuje jediný způsob, jak lze předat evangelium. V České republice je 20% religiozita (to je ve srovnání s okolními zeměmi hodně málo.) Pokud se chceme přiblížit dnešnímu člověku, musíme hledat mnohokrát a mnohými způsoby. Měli bychom se naučit navazovat kontakty s lidmi „ze světa“, zaměřit se na konkrétní cílové skupiny. Není na to žádný univerzální recept, ale můžeme se snažit být jako apoštol Pavel, který se „pro všechny stal vším, aby získal aspoň jednoho.“ Naším cílem je předat evangelium – přivést lidi ke Kristu!

Potom jsme zazpívali „Svý kroky rozezpívej“, společně se pomodlili a pomalu, přemýšlejíce o všem, co jsme vyslechli, odcházeli za úkoly všedního dne.

Jarmila Raisová