Střípky ze synodu

Zahradní slavnost, foto V. Fér

Synod naší církve (konkrétně čtvrté, poslední zasedání 33. synodu) se letos poprvé v historii konal mimo Prahu, a to ve Vsetíně. Pro pražské účastníky to byla nová situace, ne však nemilá. Zahájení synodu ve Vsetíně ve čtvrtek odpoledne sice znamenalo poměrně dlouhé cestování a den dovolené navíc, ale absolvovat synod zcela oproštěna od pracovních i domácích povinností se mi povedlo poprvé, nehledě na vstřícnou atmosféru, kterou vytvořili domácí. Příjemné byly i podmínky k jednání – prostředí socialistického kulturního domu sice na pohled krásné nebylo, ale dostatek místa, vzduchu, pohodlné židle a dostatečný počet toalet celkový dojem vyvážily (a člověk nakonec stejně koukal jenom do papírů).

O čem synod letos jednal? V popředí bylo pokračování rozhovoru o hospodářské soběstačnosti a samofinancování církve. V materiálech byly shrnuty výsledky debat ve sborech, kde se probíraly jednotlivé modely přechodu k samofinancování. Výsledky ze sborů byly značně roztříštěné, prostým zprůměrováním z nich vyplynulo, že členové církve považují za vhodné dát zhruba 30 procent restitučních náhrad na různé sociální, rozvojové, diakonické projekty. O těchto procentech se vedla velká diskuse, která sice zdánlivě řešila jen procenta, nicméně stále se nějak dotýkala přímo nebo nepřímo toho, kam jako církev směřujeme, co je pro nás důležité a jaké místo v tom má naše víra. Nakonec byl odsouhlasen původní, opatrnější návrh strategické komise – v prvním období určit na tyto projekty 15–25 procent náhrad. Je třeba si uvědomit, že tak jako tak nejde o nijak významné peníze – církev tento rok dostane cca 75 miliónů, roční rozpočet větších diakonských středisek je ale třeba 60 milionů, je tedy jasné, že církev rozhodně nebude schopna hradit běžný provoz Diakonie ze svých peněz. Zároveň se synod usnesl, že do příštího synodu bude zpracován návrh úpravy stávajícího systému solidarity sborů, aby

S touto otázkou souvisí také jednání o Ústeckém seniorátu. Tento seniorát je dlouhodobě v krizi, což na synodu přednesla seniorka Martina Šeráková Vlková. Sbory jsou malé, těžko hledají faráře, kteří na tyto sbory jít nechtějí, jen 4 ze 14 sborů mají víceletý výhled na obsazení farářem. Sbory mají málo financí, a to i přesto, že obětavost členů je nadprůměrná, několik sborů se potýká s obrovským dluhem na odvodech do Personálního fondu, který těžko někdy splatí. Musejí se starat o řadu nemovitostí, které jsou pro ně spíše zátěží, aktivní členové sborů i faráři jsou ze situace často unaveni a nevidí výhled. Seniorka vyzývala pro seniorát o pomoc, solidaritu a také misijní koncepci, protože pole pro šíření evangelia není malé. Synod po delších diskusích nakonec vyzval seniorátní výbor, aby do příštího zasedání připravil koncepci revitalizace svého seniorátu (která by předpokládala podporu celé církve), a zároveň vyhlásil rok 2015 Rokem podpory Ústeckého seniorátu – sbory by měly pořádat výlety do sborů a středisek Diakonie Ústeckého seniorátu, pomáhat s pořádáním různých akcí (například přednášek, koncertů apod.) v této oblasti, myslet na tyto sbory v modlitbách.

Další důležitou oblastí jednání byla Diakonie. Diakonie stojí na počátku řady změn a synod nakonec na doporučení dozorčí rady Diakonie souhlasil s tím, aby byl do příštího zasedání rozpracován hierarchický model uspořádání Diakonie ČCE řízené manažerským způsobem. Tím by poněkud ubylo bezprostředního vlivu církve na provoz Diakonie, ale zřejmě by se usnadnilo vedení takto velké organizace.

Hodně diskutovanou otázkou byl provoz Horského domova Herlíkovice, ke kterému mnozí z nás chovají náklonnost z časů svého mládí. Středisko je ovšem dlouhodobě výrazně prodělečné, několikaleté snahy o jeho oživení se nesetkávají s dostatečným úspěchem a synod nakonec usnesl, že synodní rada může jednat o pronájmu nebo dokonce prodeji celku nebo části střediska.

Synod se také zabýval přípravou volby příští synodní rady. Najít vhodné kandidáty, kteří by byli zároveň k této náročné a často nevděčné službě ochotni, nebývá v posledních letech jednoduché. Rozhodujícím podnětem k přijetí funkce pro ně často bývá silný mandát celé církve. Proto synod odsouhlasil průzkumnou volbu synodní rady na konventech– každý konventuál bude mít možnost navrhnout 3 faráře a 3 laiky, které by považoval za vhodné členy synodní rady, a zároveň každý konvent zvolí faráře, kterého by chtěl doporučit do funkce synodního seniora. Potenciální kandidáti tak budou mít více času na to, aby si rozmysleli, zda by navrhovanou funkci přijali.

Sobotní zakončení, foto V. Fér

Projednávaných otázek bylo pochopitelně o hodně více a do sborů se usnesení synodu dostanou v písemné podobě zhruba do dvou měsíců.

Oficiální jednání synodu bylo zakončeno velkolepou sobotní zahradní slavností v prostorách vsetínského dolního sboru, kterou připravili místní. Předcházela jí prezentace sborů Východomoravského seniorátu, provázená několik vystoupeními, koncerty. Celý program byl svižný, pěkně sestavený a zajímavý, takže synodálové ani po náročném jednání neusínali. Skutečným závěrem synodu byly však jako vždy nedělní bohoslužby – na ty se potom poslanci synodu rozjeli do sborů Východomoravského seniorátu a aktivně se jich účastnili. Já jsem byla společně s bratrem farářem Firbasem a sestrou seniorátní kurátorkou Skuhrovou v Hošťálkové. Místní bratr farář Maláč se nám po bohoslužbách hodně věnoval, trávili jsme čas při rozhovorech u oběda i po něm, dokonce nás provezl po okolním krásném kraji a pak dopravil na vlak do Vsetína. Jinak jsem ale z přijetí ve sboru měla podobný dojem, jaký možná mají návštěvníci někdy u nás – velké sbory si vystačí samy, farníci se rádi vidí, mají si po bohoslužbách hodně co říci a do rozhovorů s neznámými hosty se příliš nehrnou. Nabídnutá káva a úsměv jsou milé, ale pocit pátého kola u vozu člověku nevezmou. Mysleme na to, až zase půjdeme nahoru na kávu…

Co říci závěrem? Na Vsetíně jsme rádi a s povděkem přijímali milou pohostinnost místních, zajímavé bylo setkání se sbory, které jsou trochu jiné než sbory v naší blízkosti, a přece tvoříme jednu církev. My Pražáci jsme si vyslechli mnoho přátelských šťouchnutí, že Vsetín nastavil laťku tak vysoko, že ji příště v Praze asi tak snadno nepřeskočíme. O grilovaná prasata a slivovici se ale nejspíš nejedná, jakkoliv obojí bylo skvělé. Na Vsetíně, v Praze nebo kdekoliv jinde je důležité, jestli bylo jednání synodu pouze lidským schůzováním, nebo zda i za těmi často pracně získanými rozhodnutími stál Někdo vyšší než my.

Jana Šarounová