Vánoční krabice od bot

Při letošní akci se v našem sboru shromáždilo a distribuovalo přes 1500 krabic od bot (zhruba dvojnásobek loňského počtu), které obsahovaly dárky pro děti ze sociálně vyloučených lokalit nebo rodin. Velkými pomocníky byla skupina 10 dobrovolníků z pražského SOMu (seniorátního odboru mládeže), které sehnali bratři z ústředí Diakonie, jež celou akci zaštiťovala. Tři dny v týdnu během prosince zde měli po dvojicích služby a pomáhali s nošením, tříděním a balením krabic. Byla s nimi velmi dobrá spolupráce.

Dárky přinášeli jak jednotlivci či rodiče s dětmi, tak různé skupiny z mateřských center, farností a našich sborů. Z jedné třídy malých školáků z Vršovic, s paní učitelkou v čele, přinesl každý „svůj“ balíček a položil ho na hromádku, z které byla nakonec hromada přes dva metry vysoká a několik metrů dlouhá. Místo matematiky přišli do našeho sboru s balíčky…

Paní učitelka ze školy na Malé Straně nevěděla, jak k nám dárky dopravit. Naši dobrovolníci ze SOMu a sestra vikářka Alžběta se do školy vypravili tramvají. Ve škole byli překvapeni, když místo auta, které očekávali, dávali balíčky do IKEA tašek…

Mezi dárci mě překvapilo fitness centrum z Brandýsa nad Labem – když se paní majitelka dozvěděla o této akci, hned z „fitka“ udělala sběrné místo…

Těsně před ukončením sběru jsem byla udivena jednou paní: po telefonu jsme si upřesňovaly místo a čas předání balíčků, nakonec jsme se domluvily v určitý čas, před naším kostelem. V dohodnutou dobu zrovna skončil koncert, takže na chodníku bylo hodně lidí, ale žádnou paní s balíčky jsem neviděla. Mobilem (ještě, že existují) jsme se trošku honily, až jsme se sešly – balíčky z auta začala nosit mladá paní čínské národnosti, mluvící plynnou češtinou bez přízvuku, s tím, že je z čínského křesťanského sboru na Vinohradech…

Zažila jsem pěkné a dojemné chvíle, ale čekalo nás ještě to hlavní…

Nízkoprahová centra, kluby pro děti a mládež i další neziskovky, které si jezdily pro dárky již v uplynulých letech, si „své“ krabice již vyzvedly, ale přesto na kruchtě zbyly ještě desítky až stovky krabic. Místo aby ubývaly, objevovaly se další, protože se sem „svážel náklad“ z ostatních míst. Musím přiznat, že jsem se trochu obávala, aby se vše dostalo, kam je třeba… Díky kontaktům bratra Mikuláše Vymětala, pomoci Jakuba Šilara a dalších se s menšími zmatky všechny dárky včas vyexpedovaly.

Tato akce mě naplnila optimismem, že lidé v církvi i mimo ni mají srdce na správném místě a že jim větší radost působí dávání než přijímání. Na druhé straně se začíná hodně rozrůstat a budeme muset zvažovat, zda je tak velký podíl na organizaci nadále v silách našeho sboru.

Jarmila Raisová