Noc kostelů 2016

Živý obraz

Letošní program Noci kostelů byl svým složením obdobný jako minulé roky, objevilo se ale i několik nových bodů. Noc kostelů provází asi po celé republice chrámová hudba – tak tomu bylo i u nás. Zazněla varhanní hudba v podání Ester Slaninové a slyšeli jsme koncert žesťového souboru Consonare, v němž hraje i naše vikářka Alžběta Matějovská. Pro děti byla připravena dílnička v přední části kostela (toto místo se ukázalo vhodnější než v sakristii – děti se spontánně přicházely podívat, když viděly jiné děti, a snadněji se zapojovaly). Informační panely zaujaly poměrně hodně návštěvníků – byly psány poutavou a srozumitelnou formou, a tak někteří si je četli velmi podrobně a mohli se tak dozvědět informace o našem kostele i společenství sboru a o evangelické církvi obecně. Prohlédnout si mohli také fotopanel na téma verše Noci kostelů „…. A jeho brány zůstanou otevřeny.“ Mezi osvědčené body programu patřilo občerstvení, které si užili jak návštěvníci, tak pořadatelé. Novinkou byl naopak živý obraz na téma vyhnání z chrámu – do jeho přípravy se zapojili dospělí i děti a užili si přitom i lecjakou legraci. Různé přednášky bývají při Noci kostelů poněkud diskutabilním bodem – málokdo je schopen se i na velmi kvalitní řečníky a zajímavá témata plně soustředit, protože stále někdo přichází a odchází, lidé vzadu si povídají a celkově je v kostele šum, což rozptyluje i ty, kdo se posadí a čas na poslouchání se snaží najít. Letošní promluva ale přesto zaujala řadu lidí – šlo o neformální a velmi autentické vyprávění vězeňského kaplana Daniela Pfanna o jeho práci, slyšeli jsme i svědectví ženy, která k ní měla co říci i z té druhé strany, protože jí sama byla oslovena při svém pobytu ve vězení. Čas ke konci programu byl pak naplněn ztišením na téma Můj oblíbený verš, moje oblíbená píseň.

Koncert Consonare

Co říci závěrem? Přišlo 304 návštěvníků, řada členů sboru se do programu aktivně zapojila, i když se původně zdálo, že nás je na organizaci poněkud málo. Někteří z nás vedli i rozhovory s těmi, kdo dříve do kostela chodili (někteří i do toho našeho) nebo o tom přemýšlejí. Mnozí z nich vyjadřovali, že se jim atmosféra v našem kostele líbí. A tak je celá akce možná takovým rozséváním, které nemusí mít hned viditelný účinek, ale přesto má smysl.

Jana Šarounová