Zajímavosti ze sborového archivu Před nějakou dobou přišel na náš sbor dotaz, zda nejsou u nás k dispozici nějaké záznamy o Miloslavě Štěpkové a Boženě Čvančarové, narozených v roce 1907, které měly být členkami našeho sboru. Dotaz jsme předali Zdeně Novotné, správkyni sborového archivu. Zjistila mnoho zajímavého. Hledala jsem jakoukoliv zmínku o dívkách ve výročních zprávách a věstnících. Matriky v archivu už nemáme, neboť musely být odevzdány na začátku padesátých let. Součástí Věstníků jsou i seznamy salárníků. U Boženy Čvančarové, v té době bytem Šumavská 32, je uvedeno, že byla členkou sboru od roku 1932 a naposledy je o ní zmínka ve výroční zprávě z roku 1946. V roce 1947 výroční zpráva nevyšla pro nedostatek papíru a od roku 1948 už se seznamy nevydávaly. Miloslava Štěpková s adresou bydliště Slovenská 1 byla členkou sboru od roku 1931, v roce 1945 je ve výroční zprávě označena křížkem a v roce 1946 je přímo uvedena jako zemřelá. Z dostupných informací nelze poznat, zda zemřela již v roce 1945 a za rok 1946 za ni příbuzní ještě zaplatili salár, nebo jestli zemřela až v roce 1946. V každém případě musela studovat právnickou fakultu, protože je zde uvedena s titulem JUC. A čím jsou tyto dvě dámy výjimečné? Byly zakladatelkami Československé školy v Berisso v Argentině a Daniela Plocková o nich ve své diplomové práci, která se týkala výuky mateřštiny v Buenos Aires, napsala následující: V roce 1928 do Berissa osud zavál vychovatelku původem z Prahy Boženu Čvančarovou a její přítelkyni Miloslavu Štěpkovou. Obě slečny nepatřily mezi typické vystěhovalkyně, byly do té doby prostřednictvím Odborného hnutí křesťanských žen a dívek, Y.W.C.A., na zkušené v Argentině, kde si přivydělávaly jako vychovatelky v bohatých argentinských rodinách. Když v kontrastu s městským životem zbohatlíků viděly chudé podmínky krajanů v Berisso a děti přinucené k domácím povinnostem či pouličnímu nicnedělání během dlouhé pracovní směny rodičů v továrně, rozhodly se založit pro ně školu. Během několika týdnů dokázaly zakladatelky přesvědčit rodiče dětí o smysluplnosti svého nápadu, ovšem pod podmínkou, že škola bude zdarma. Dnes bychom toto počínání nazvali neziskovou edukační činností v rámci prevence sociálně patologických jevů. Tehdy v inauguračním projevu bylo řečeno, že škola „je svépomocným pokusem o zastavení odtoku národní krve do kalných a cizích vod Rio de la Plata.“ (Čvančarová, s.54). Než státní instituce v rodné vlasti odpověděly kladně na žádost o finanční podporu, provozovaly edukační reformátorky první rok vzdělávací zařízení, včetně pronájmu místností a vlastnoručně vyrobeného nábytku, pouze ze svých úspor, resp. z výdělků M. Štěpkové jako učitelky ve Francouzské alianci v Tres Arroyos. (Tábor, s. 186). První školní rok 1928 šlo tedy o soukromou iniciativu. V letech 1929 až 1937 byla škola oficiálně podporována československým Ministerstvem školství a národní osvěty i Ministerstvem zahraničí, dále pak prostřednictvím Československé matice školské v Argentině. V období březen 1928 až červenec 1930 působila jako učitelka B. Čvančarová. Po návratu zakladatelek do vlasti zde vyučovali v letech 1930–1935 kazatel Čermák s chotí z Lipové na Moravě, 1936 a 1939–1942 paní Čížková, roku 1937 odborný učitel vyslaný československým Ministerstvem školství a národní osvěty, pan Miloš Brunclík (učil postupně i na ostatních československých doplňkových školách), 1938 krajan J. Valenta, (Tábor, s. 160, 187). V roce 1934 byl zakoupen vlastní pozemek a vybudována škola, částečně s přispěním matice a částečně z příspěvků a dobrovolné práce krajanů. V roce 1939 se sloučilo krajanské sdružení s doplňkovou školou pod společný název Československý domov (konec citátu z diplomové práce D. Plockové). Obě dívky po návratu do vlasti zpracovaly své zážitky a zkušenosti ze života v Argentině i literárně, Miloslava Štěpková napsala sociální román Emigranti (Praha 1930) a Božena Čvančarová vzpomínkovou knihu Na tvrdém úhoru (Praha 1931). (Informace o činnosti sester v Argentině vycházejí z diplomové práce Daniely Plockové „Výuka mateřštiny u seniorů z krajanské komunity v Buenos Aires z hlediska sociálně pedagogického“, příloha A Sociálně pedagogické působení zakladatelky Československé školy v Berisso). Zdena Novotná |
číslo 198, únor 2020 Obsah Modlitba Páně se týká všech lidíNemůžeme si dělat na nic nárok Zve nás někdo mocnější Zajímavosti ze sboru Výlet do Všetat Proč andělé natahují krky Narodili se, aby přežili Zprávy ze staršovstva 9.1.2020 Sborové akce Archiv Výběr z Hroznůročník 2024 Ke stažení Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 (122 kB) Bohemská kuchařka (899 kB) Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině ( 387 kB) |