Zajímavosti ze sborového archivu

Před nějakou dobou přišel na náš sbor dotaz, zda nejsou u nás k dispozici nějaké záznamy o Miloslavě Štěpkové a Boženě Čvančarové, narozených v roce 1907, které měly být členkami našeho sboru. Dotaz jsme předali Zdeně Novotné, správkyni sborového archivu. Zjistila mnoho zajímavého.

Hledala jsem jakoukoliv zmínku o dívkách ve výročních zprávách a věstnících. Matriky v archivu už nemáme, neboť musely být odevzdány na začátku padesátých let. Součástí Věstníků jsou i seznamy salárníků. U Boženy Čvančarové, v té době bytem Šumavská 32, je uvedeno, že byla členkou sboru od roku 1932 a naposledy je o ní zmínka ve výroční zprávě z roku 1946. V roce 1947 výroční zpráva nevyšla pro nedostatek papíru a od roku 1948 už se seznamy nevydávaly. Miloslava Štěpková s adresou bydliště Slovenská 1 byla členkou sboru od roku 1931, v roce 1945 je ve výroční zprávě označena křížkem a v roce 1946 je přímo uvedena jako zemřelá. Z dostupných informací nelze poznat, zda zemřela již v roce 1945 a za rok 1946 za ni příbuzní ještě zaplatili salár, nebo jestli zemřela až v roce 1946. V každém případě musela studovat právnickou fakultu, protože je zde uvedena s titulem JUC.

A čím jsou tyto dvě dámy výjimečné? Byly zakladatelkami Československé školy v Berisso v Argentině a Daniela Plocková o nich ve své diplomové práci, která se týkala výuky mateřštiny v Buenos Aires, napsala následující:

V roce 1928 do Berissa osud zavál vychovatelku původem z Prahy Boženu Čvančarovou a její přítelkyni Miloslavu Štěpkovou. Obě slečny nepatřily mezi typické vystěhovalkyně, byly do té doby prostřednictvím Odborného hnutí křesťanských žen a dívek, Y.W.C.A., na zkušené v Argentině, kde si přivydělávaly jako vychovatelky v bohatých argentinských rodinách. Když v kontrastu s městským životem zbohatlíků viděly chudé podmínky krajanů v Berisso a děti přinucené k domácím povinnostem či pouličnímu nicnedělání během dlouhé pracovní směny rodičů v továrně, rozhodly se založit pro ně školu. Během několika týdnů dokázaly zakladatelky přesvědčit rodiče dětí o smysluplnosti svého nápadu, ovšem pod podmínkou, že škola bude zdarma.

Dnes bychom toto počínání nazvali neziskovou edukační činností v rámci prevence sociálně patologických jevů. Tehdy v inauguračním projevu bylo řečeno, že škola „je svépomocným pokusem o zastavení odtoku národní krve do kalných a cizích vod Rio de la Plata.“ (Čvančarová, s.54). Než státní instituce v rodné vlasti odpověděly kladně na žádost o finanční podporu, provozovaly edukační reformátorky první rok vzdělávací zařízení, včetně pronájmu místností a vlastnoručně vyrobeného nábytku, pouze ze svých úspor, resp. z výdělků M. Štěpkové jako učitelky ve Francouzské alianci v Tres Arroyos. (Tábor, s. 186). První školní rok 1928 šlo tedy o soukromou iniciativu. V letech 1929 až 1937 byla škola oficiálně podporována československým Ministerstvem školství a národní osvěty i Ministerstvem zahraničí, dále pak prostřednictvím Československé matice školské v Argentině. V období březen 1928 až červenec 1930 působila jako učitelka B. Čvančarová. Po návratu zakladatelek do vlasti zde vyučovali v letech 1930–1935 kazatel Čermák s chotí z Lipové na Moravě, 1936 a 1939–1942 paní Čížková, roku 1937 odborný učitel vyslaný československým Ministerstvem školství a národní osvěty, pan Miloš Brunclík (učil postupně i na ostatních československých doplňkových školách), 1938 krajan J. Valenta, (Tábor, s. 160, 187). V roce 1934 byl zakoupen vlastní pozemek a vybudována škola, částečně s přispěním matice a částečně z příspěvků a dobrovolné práce krajanů. V roce 1939 se sloučilo krajanské sdružení s doplňkovou školou pod společný název Československý domov (konec citátu z diplomové práce D. Plockové).

Obě dívky po návratu do vlasti zpracovaly své zážitky a zkušenosti ze života v Argentině i literárně, Miloslava Štěpková napsala sociální román Emigranti (Praha 1930) a Božena Čvančarová vzpomínkovou knihu Na tvrdém úhoru (Praha 1931).

(Informace o činnosti sester v Argentině vycházejí z diplomové práce Daniely Plockové „Výuka mateřštiny u seniorů z krajanské komunity v Buenos Aires z hlediska sociálně pedagogického“, příloha A Sociálně pedagogické působení zakladatelky Československé školy v Berisso).

Zdena Novotná