Vzpomínka nás zavazuje

Vzhledem ke koronaviru a opatřením, která měla zabránit jeho šíření, jsem si našel čas, abych si prohlédl naše staré rodinné písemnosti z pozůstalosti po mých rodičích. Měl jsem tuto činnost dlouho v plánu, ale znáte to, vždy se najde něco, co se člověku v té chvíli zdá přednější. Mezi fotografiemi a starými dopisy jsem našel i některé zajímavosti, které upoutaly mou pozornost. Jedním z nich bylo první číslo II. ročníku časopisu Letu zdar ze září 1947, které vydávalo Sdružení čsl. zahraničních letců při čsl. Obci legionářské. Nevím, jak úspěšný byl tento časopis ve své době, ani jak pokračoval, ale vzhledem k politickému vývoji u nás se dá předpokládat, že příliš dlouho vycházet nemohl. Je v něm několik zajímavých článků, spíše osobních vzpomínek, na II. zahraniční odboj a mezi nimi i krátká vzpomínka na odkaz našeho prvního prezidenta z pera mého otce. Napsáno to zřejmě bylo jako připomínka 10 let starých událostí. Je to úvaha stará sice již 73 let, ale myslím, že je stále aktuální i pro nás v dnešní době. Proto bych se s vám všemi chtěl o ni podělit.

Petr Kubánek

Dne 21. září 1937 prošel Prahou smutný průvod. Obecný zármutek obyvatelstva republiky doprovázel poslední pouť presidenta–Osvoboditele pražskými ulicemi i krajem mezi hlavním městem a venkovským hřbitovem v Lánech, kde spočinula jeho tělesná schránka. Tisíce legionářů ve svých uniformách a tisíce vojáků pochodovaly před i za rakví. Vytvořili tak vojenský rámec pohřbu tohoto filosofa humanisty.

Byly a mohly být námitky proti tomu, že armáda zmocnila se tak tohoto hlasatele oné doby před deseti roky, potřebu statečně odpírat zlému a možnost spojit touhu po lidskosti a spravedlivém míru s opravdovými ctnostmi, t.j. býti na stráži, odhodlaně čelit každému nebezpečí míru a pokoje, spravedlnosti a lidskosti, který nevěřil v násilí, v krvavou revoluci a v třídní boj a v krvavé konflikty. Mnozí se tázali, zda se vojáci nepostavili do cesty mezi zemřelého presidenta a prostý občanský lid.

A přece vojenský pohřeb Masarykův symbolicky, skoro hmatatelně vyjádřil potřebu oné doby před deseti roky, potřebu statečně odpírat zlému a nutnost spojit touhu po lidskosti a spravedlivém míru s opravdovými ctnostmi, tj. býti na stráži, odhodlaně čelit každému nebezpečí a být připraven obětovat život za to, co je největším statkem naší země, našeho lidu. Tyto nutně se doplňující ideje jsou vyjádřeny Masarykem v jeho proslovech k legionářským útvarům za minulé světové války, v jeho spisech i státnických projevech. Jak v otázkách sociálních, tak i politických Masaryk uplatňuje svoje přesvědčení, že „humanitní ideál vyžaduje, abychom soustavně všude ve všem a vždy odpírali zlému“. Proto vyvrací a potírá filosofické názory Lva Nikolajeviče Tolstého, proto pro něho humanita znamená lásku opravdovou, energickou, tj. nemít klidu a pokoje pro bídu fysickou a mravní a stále pracovat a bojovat proti té bídě.

Dnes, v době poválečné, stejně jako v době války Masarykovy myšlenky ukazují nám cestu, kterou naše demokracie musí sledovat tak, abychom se svým vlastním svědomím a svědomím národa obstáli na soudu dějin.

President Beneš varoval ve svém projevu k vojákům I. a II. Osvobozovacího boje na Václavském náměstí, abychom se nedali strhnout k věcem, jež by Masaryk ve své koncepci práva, spravedlnosti a pravdy odsoudil a jako příklad uvedl naše nové stranictví.

Masaryk na toto nebezpečí upozornil slovy, že „v politice nemohou být všechny hlavy pod jedním kloboukem, ale různost přesvědčení nesmí se zvrhat v boj poškozující stát a národ.“ Toto vypjaté stranictví je však jen jedním z neblahých zjevů poválečné doby. Politický neklid má svoje kořeny v bídě mravní i duchovní naší doby, která stále podlamuje ochablý organismus národní. Masarykova činnost byla vždy zaměřena k tomu, aby se mravní rozklad a duchovní zmatek překonaly hlubší vírou ve vybudování nového, lepšího světa, mravně dokonalejšího, sociálně spravedlivějšího a politicky svobodnějšího. Boj za pravdu, za lepší demokracii, za dokonalejší spravedlnost, který vyplňuje život Masarykův, musí se státi naším bojem.

Dr. F. Kubánek