Sborový tábor 2020

Na tábor jsme vyrazili tradičně třetí srpnový týden. Letos se podruhé konal v tábořišti „ Poušť“ u Bechyně a účastnily se ho takřka všechny věkové kategorie.

První den, v sobotu jsme se po příjezdu ubytovali a seznámili se s programem, který nás bude provázet celý týden.

V neděli ráno nás čekaly bohoslužby, po nich následovaly dopolední hry. Organizaci těchto her měl na starosti Filip Krupička a úkolu se jako každý rok ujal na jedničku. První den to byla hra na medvědy, kdy děti ve dvojicích honily po lese ukryté medvědy (ty představovali trénovaní dospělí účastníci tábora).

Pak už na nás čekal oběd, polední klid a odpoledne začala celotáborová etapová hra. Tuto hru po celou dobu konání tábora organizovala naše mládež. Tématem byla druhá světová válka a byla vypracována do nejmenších detailů, jako každodenní hlášení z amplionů, příděl jídla na potravinové lístky nebo možný pohyb po táboře pouze s dobovým občanským průkazem, „kenkartou“. Až je mi líto, že už nejsem dítě a nemohu se hry účastnit. Po celou dobu tábora se staral o naši duchovní potravu bratr farář Zdeněk Šorm a celým táborem nás provázel příběh o Danielovi. Tento příběh o odvaze, víře a důvěře skvěle korespondoval s etapovou hrou. Po ranních pobožnostech si děti ještě před svačinou mohly příběh připomenout nejen s učiteli nedělní školy, ale i s dalšími účastníky tábora z řad dospělých.

Pondělní dopolední hra byla zkouškou spolupráce a trpělivosti. Děti měly za úkol v polních podmínkách okolní přírody připravit míchaná vajíčka, a to ve dvojicích se svázanýma rukama k sobě tak, aby každý měl volnou jen jednu ruku. Hotová dílka hodnotila dle předem daných kritérií nekompromisní porota z řad dospělých. Myslím, že tato hra splnila skvěle záměr, abychom se všichni zapojili a užili si krásného slunečního dne. A že sluníčko opravdu pálilo! Odpoledne jsme po etapové hře vyrazili na nedaleké koupaliště v Bechyni. Tento nápad byl velmi vítán a v následujících dnech jsme možnost koupání ještě několikrát využili.

Další den děti při odpoledních hrát využily nejen rychlé nožičky, ale i bystré mozečky. Hra na chemiky trénovala paměť, a tak jsme si všichni neradi připomněli, že nám nový školní rok klepe na dveře. Ale nepředbíhejme, zatím máme prázdniny v plném proudu a tak si užívejme tábor plný her, dobrých přátel a sluníčka plnými doušky.

V úterý si mládež připravila speciální noční etapový úkol pro naše „náctileté“. Do tohoto úkolu se zapojili i dospělí a po zbytek tábora s ochotou pomáhali, kdykoliv bylo třeba. Speciální úkol byl vlastně noční výsadek, kdy byli nejstarší děti odvezeny cca 15 km od tábora a odsud se měly samy dostat zpátky. Někomu to šlo líp, někomu hůř, ale nejdůležitějším faktem zůstává, že hra zanechala ve všech dobré dojmy.

Ve středu nás po pobožnosti čekal celodenní výlet do Židovy strouhy, kde proběhla další část etapové hry. Ve středu se s námi rozloučil i vedoucí kuchyně Pavel Coufal a mírnou paniku v kuchyni střídá ubezpečení a ochota z řad dospělých, kteří jeho práci v kuchyni bez problémů zastali. Večerní pobožnost proběhla u táboráku společně s opékáním buřtů.

Čtvrtek již zas probíhal dle pevného táborového řádu. Ranní pobožnost, dopolední hry s Filipem, kde se tentokrát kromě rychlosti uplatnila kreativita a týmová spolupráce dětí. Měly v krátkém čase vymyslet a zahrát scénku dle posbíraných indicií. Odpoledne kratší etapová hra a pak honem na koupaliště. Večer nás totiž čekala noční bojovka. A tentokrát se účastnili opravdu všichni. Méně děsivý okruh měly i předškolní děti a naopak děsivější byl připraven pro dospělé. Předškolní děti se nemohly vždy účastnit etapové hry, ale mládež se i tak snažila připravit vhodnou alternativu. Jinak se o jejich program staraly Běta Krupičková a Monika Kalibová.

Pátek, poslední plnohodnotný den tábora, byl věnován konci celotáborové etapové hře. Ve 34 stupních Celsia děti nezdolně soutěžily na cestě za pokladem. Definitivní závěr hry se uskutečnil v táboře, kde se do hry opět zapojili i dospělí, a dokonce v roli faráře i náš bratr farář Zdeněk Šorm.

Večer jsme se s táborem rozloučili u táborového ohně.

Probrali jsme, co se nám líbilo, co méně a s novou inspirací na příští léta neochotně přijali fakt, že tohle naše společné pobývání pomalu a jistě končí. Snad si alespoň trochu oddechne od návalu zodpovědnosti i naše zdravotnice Eliška Orlická, která měla po čas tábora bohužel plné ruce práce. Ale z těch pár odřenin a prasklých puchýřů do příštího léta nezbude ani vzpomínka.

V sobotu byl už jen velký úklid, balení a smutné loučení s místem, kde je nám spolu dobře. A ať nás čeká návrat do ruchu pracovních dnů nebo návrat do školních lavic, tenhle krásný letní zážitek v nás zůstane.

Tak zas za rok…

Kateřina Koutová