Vzpomínka na letošní tábor v Poušti u Bechyně

Tentokrát jsme s Adelaidou vyzkoušely pozdější příjezd do tábora a bylo milé, že jsme se mohly téměř okamžitě zapojit a vstoupit do různých aktivit, veskrze bohulibých. Počasí se od pondělí odpoledne jevilo jako přátelské a do konce týdne dešťové mokro spíše večerní nijak nenarušilo hojné venkovní aktivity.

Eliška všechny dospělé pěkně rozdělila, a tak jsme se mohli navzájem potěšit různorodostí nápadů, ve kterých děti rozvíjely Zdeňkovo ranní povídání o zápasech proroka Eliáše. Bylo milé poslouchat dětské spekulace nad rozhodováním, které před Eliášem a jeho pomocníkem Elíšou stálo, a děti nás vtáhly do svého světa víry. Výběrem některých písní jsme zjistili, že ožívají i paměťové stopy na biblický příběh z minulého roku. Pravidlo č. 1 ke konci tábora zformulované – ve zpěvníku Svítá je spousta krásných a silných kousků a příště ho budeme otevírat i na jiných stranách než na 428 a 476.

Filipovi se podařilo zase několik skvělých pokusů a společným úsilím s lesními sběrači zajistil, že oheň se špekáčky i bez nich byl každý večer. Na poslední vatře, organizované a stavěné Pavlem C., odletěl do nebes Eliášův vozík a nebylo třeba k tomu nic dodávat.

Stínové divadlo divokých scén na dvoře krále Achaba se pěkně prolínalo se stínem Omarovým (Pavel S.). Bez kostýmových zkoušek a s hektickou přípravou („za 5 min 12“) jsme se s mládeží přenesli tentokrát na Dálný Východ, kde si jeden skotský gentleman plnil své archeologické sny. Ovšem nedopadlo to s ním dobře, a tak musel nastoupit inspektor Clouseau (někteří členové souboru tentokrát dorazili až z daleké Francie), aby vyslýchal a usvědčil viníka zločinu. Podezřelých bylo dost a napětí na tvářích malých dětí bylo znát, ostatně Jarda se preventivně před táborem vyzbrojil vlastním revolverem. Pravidlo č. 2 – mládež etapovku umí vymyslet a připravit i v době covidové, psychicky i fyzicky náročné.

Krmě po celou dobu byla vybraná a kuchařů se našlo dosti. Pravidlo č. 3 – zkušené ženy uvaří několik chodů a ani, světe div se, nepotřebují dohled, dozor, ostrahu!

U fotek z tábora budeme každý jistě vzpomínat na něco jiného – někdo na výlet, někdo na houby či borůvky, jiný na otevřenou a intenzivní debatu s Mikulášem o vztahu k menšinám, někdo na hlazení kudrnatého psa Angela, tak terapeutické po hrůzné noční hře atd., atd. Prostě tábor se opět povedl, Deo gratias!

Tuto trošku sepsala Helena Wernischová