Novoroční pastýřský list

Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. /Jan 3,16/

Milé sestry, milí bratři,

letošní Vánoce jsme slavili se zvláštní intenzitou. Ve stínu tragických událostí na Filosofické fakultě UK a v Klánovickém lese, s myšlenkou na tolik zavražděných a zraněných jako by tma byla temnější a touha po světle o to naléhavější. Směli jsme prožívat, že zvěst o Kristově narození je poselstvím právě pro těžké časy. Mohli jsme pocítit, jak biblické texty, modlitby a ty písně, které věrně vycházejí z evangelia, promlouvají silně právě nyní. Z různých stran slyším svědectví o tom, co pro mnohé znamenalo v těchto dnech zvěstování evangelia a společenství církve. Děkuji vám všem, kdo jste k tomu svým dílem přispěli. Myslím na kazatele a pastýře, kteří vážili každé slovo, do poslední chvíle hledali vhodné vyjádření Božího vzkazu, navštěvovali členy i nečleny církve, modlili se, v pravou chvíli mlčeli, byli nablízku. I na vás všechny, kdo tvoříte společenství důvěry a naděje otevřené všem hledajícím. Prosím, neváhejte si odpočinout. Říci si o podporu a pomoc. Prosím zvláště staršovstva o pochopení a ochotu upustit třeba od některých aktivit v zájmu odpočinutí a načerpání nových sil. Doporučuji seniorům dát na pastorálních konferencích prostor sdílení a osobním rozhovorům. Dopřejme si čas jen tak být spolu. A uvažujme dále, co je vskutku tím podstatným. Co je podstatné a čeho jsme se právě o Vánocích mohli v rozmanitých podobách kázání, písní a modliteb, jak je každému dáno, dotknout, je něčím, co nás spojuje jako církev, i co nás spojuje jako společnost, jako ty, kdo žijí vedle sebe a spolu v jednom společném prostoru. Co přemáhá strach, co vysvobozuje od zlého, co dává sílu k dobrému, odvahu k důvěře, naději. Mějme na paměti tento společný základ, až budeme v příštích dnech procházet obtížemi, zkouškami, konflikty. Ať nás posiluje a vede k radostnému životu. Požehnaný rok 2024

Pavel Pokorný

Biblické heslo roku 2024: Všechno nechť se mezi vámi děje v lásce! (1K 16,14)

Milé sestry, milí bratři,

Co všechno se mezi námi děje? Setkáváme se ke slyšení slova Božího, společně zpíváme, modlíme se, pamatujeme na potřebné, mluvíme spolu, vzájemně se podporujeme. Také se dohadujeme, máme různé názory, dostáváme se do konfliktů, vedeme spory, stěžujeme si jeden na druhého. A také se můžeme cítit nepochopeni, odmítáni, nevyslyšeni. Přičemž nezájem a lhostejnost vlastní komunity jsou tím nejhorším, co se může člověku stát. Není asi náhodou, že pro trpkou zkušenost zavržení bible užívá obrazu Hospodina, který „odvrátil svou tvář“. „Všechno nechť se mezi vámi děje v lásce!“ V lásce, jak ji sám apoštol popisuje ve 13. kapitole téže epištoly, není místo pro lhostejnost a nezájem. Láska se od druhého nikdy neodvrací. V lásce je prostor pro různost. Mezi korintskými křesťany byli někteří přesvědčeni o tom, že mají vyšší duchovní dary, pro které si zasluhují zvláštní pozornost a postavení, dokonce přednost při večeři Páně. Láska však převyšuje naše poznání a přesvědčení o nadřazenosti vlastního názoru či způsobu víry. Láska (podle 12. kapitoly téže epištoly) nás vede k tomu, abychom své různé dary sdíleli, aniž třeba rozumíme osobité úloze a poslání našeho bratra či sestry v rámci celku, Kristova těla. Co nás sjednocuje a co je podstatné: sdílet své bolesti i radosti. A brát vždy ohled na druhé. ¨

Hospodin tě požehná a ochrání tě. Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář a bude ti milostiv. Hospodin k tobě obrátí svou tvář a obdaří tě pokojem (Nu 6,24–26)

Pavel Pokorný, synodní senior Jiří Schneider, synodní kurátor