![]() ![]() |
|
Rozhovor s Jakubem Raisem o jeho cestě (nejen) k víře (13) ![]() Známe tě z kostela jako aktivního „mládežníka , vstupuješ i do ohlášek s informacemi o pražském seniorátním odboru mládeže (dále jen SOM), ve kterém se angažuješ. Myslíš, že je v jiných pražských sborech takové propojení také běžné?“ No, to asi ne, spíš tam, kde je také někdo, kdo je v pražském SOMu aktivní. Je nás osm členů a čtyři náhradníci, takže v ideálním případě se nás schází dvanáct. Hodně aktivní jsou na Jarově, tam je něco jako holčičí gang, jeden takový je v Dejvicích a u Klimenta jsou snahy to trochu rozjet.Když pořádáme nějaké akce, tak si na ně „nevyděláme“ a využíváme pomoc seniorátu. Např. teď byl už tradiční bál, abychom to finančně zvládli museli bychom prodat tak 100 vstupenek, a to se úplně nedaří. Akcí děláme hodně, teď budou „Běžky nebo pěšky“, to jedeme na prodloužený víkend na Vysočinu. Když jsme tady v sále pořádali v lednu Deskohraní, sešlo se nás dobrých pětadvacet, možná pětatřicet, byl tam pohyb. Kromě běžných akcí pro konfirmandy, seniorátní dny mládeže a tak, jsou to sportovní akce třeba „Kolem nebo polem“ nebo „Stěna nebo pěna“. Nově jsme jako nový výbor zvolený loni na podzim vymysleli na jednom workshopu „Kůlturní akce“, což navrhla on-line jedna naše členka, která byla zrovna v Anglii a nechala se tam inspirovat. Bude to o „tvoření“, zatím moc nevíme, čeho všeho, mluvili jsme např. o propojování písniček ze Svítáku s jinými třeba na základě rytmu, a tak… Také jsme obnovili SomCup a Somfest, ten poslední roky nebyl. Jak se to stalo, že ses začal v pražském SOMu angažovat a že jsi byl loni i zvolen do výboru? Jako skupinka vinohradských konfirmandů jsme se občas účastnili akcí pražského SOMu pro konfirmandy, to bylo tak v roce 2016, 2017. Když odešla Ester Čašková a sbor byl rok bez faráře, tak to bylo zajímavý. Měli jsme na mládež Karla Müllera a já tady na mládež skoro nechodil – začal jsem tehdy studovat na průmyslovce a bylo to hodně těžký, měl jsem špatný období, a tak nějak jsem ztratil motivaci skoro k čemukoliv. Pak přišel covid, já dostudoval a začal pracovat, a najednou jsem měl čas. Začal jsem fotit a v roce 2020 jsem jel s kamarádama odsud na Sjezd (nejen) evangelické mládeže do Tábora a tam se mi to hrozně moc líbilo, užili jsme si to, bylo to super. A od té doby jsem se začal seniorátních mládežnických akcí účastnit, začal jsme tam fotit a byl aktivní a pak mě zvolili. A když se to stalo, zazněl tam vtip: „Tak, a SOM přišel o nejaktivnějšího účastníka!“.Ve výboru máme určitou dělbu práce, já mám na starosti webovky, spravuji na Rajčeti fotky a jsem ochoten pomáhat technicky, kdekoliv je potřeba. Na začátku každé schůzky volíme vedoucího jednání, zapisovatele a verifikátora zápisu, dohodli jsme se, že předsedkyně SOMu automaticky jednání nevede. Raději než hlasování, máme domluvu. Teď jsme v našem seniorátu obnovili Sdružení evangelické mládeže, zapsaný spolek, (SEM) což má jako nezisková organizace samozřejmě právní subjektivitu, a tak budeme moci žádat o granty a dotace na naše projekty. Snažíme se také o kontakty s mládeží z jiných seniorátů, je to vždycky o kamarádech. Teď opusťme tvoje mládežnické aktivity a povídejme si o tvé víře. Kdy jsi vlastně začal chodit do kostela? To bylo asi, když tady začala pracovat máma. Občas jsem s ní chodil do kostela, to jsem byl ještě předškolák, a ona pak objevila, že je tu dole skaut a já tam začal chodit, a to trvalo dobrých šest, sedm let. S mámou jsem také jel na sborové hory do Jánek, našel si tam kamarády, které mám dodnes, a pak s nimi začal chodit i na náboženství. Na to plynule navázala konfirmační cvičení, která vyústila v konfirmaci. Chtěl jsem být pořád s kamarádama, tady je skaut se sborovou mládeží hodně propojený. Nebyl jsem ale pokřtěný, táta jako ateista chtěl, aby to nebylo hned, ale až z mého vlastního rozhodnutí. To, že jsem se připravoval na konfirmaci a nebyl pokřtěný byla asi dost výjimka. Rozhodl jsem se pro křest sám, kmotrem mi byl Filip Krupička, toho jsem si také vybral. Zhlídnul jsem se v něm, je takový technicky zdatný, a tak nějak jsme si rozuměli. Když jsem byl malý, tak vždycky přinesl nějakou vychytávku a mě to fascinovalo. Má tady kmotřenců víc.Mezi spolužáky ani v práci jsem s tím, že jsem křesťan neměl nikdy problém, bylo a je to v pohodě. Netajím to, občas se něco zeptají, řeknou „Nevadí to?“ a já řeknu „Ne, my jsme hrozně tolerantní, až někdy nevíme, kde máme ty hranice“. Ale když to tak vidím u kamarádů katolíků, tak už i u nich to začíná být volnější… Já vlastně o žádném problému se svým okolím nevím, žádný se svojí vírou nemám. Snad jenom ten, že jsem objevil její kouzlo později, až je mi to líto, o co všechno jsem přišel. Eliška Novotná, 1. února 2024 |
číslo 238, březen 2024 Obsah Kázání 11. 2. 2024Přímluvná modlitba Zprávy ze staršovstva Zpráva o životě sboru za rok 2023 Zpráva o nedělní škole 2023 Křesťanská služba v roce 2023 Sbírka pro Berkat Po stopách Pelíšků! Booklub Letní sborová dovolená Rozhovor s Jakubem Raisem (13) Náboženství v Rusku (3/6) Ze Země vycházejícího slunce (2) Na tento den neděli 24. března Sborové akce Archiv Výběr z Hroznůročník 2025 ročník 2024 Ke stažení
Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010
Bohemská kuchařka
Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině
( |