Vinohradský sbor ČCE

Dojmy ze Země vycházejícího slunce (2)

Jaká je Japonsko země a její příroda? Každý ví, že je to ostrovní země. Ostrovů je celkem pět, když nepočítám roztroušené malé ostrovy, jako je Okinawa daleko na jihu a nedaleko Taiwanu. Vnitrozemí je hornaté po celé ploše země, to znamená, že pobřeží, zejména východní, je velmi hustě osídleno s mnohamilionovými městy či souměstími. Hory přitom začínají často hned za městem, spíš se asi

foto: japon1

město rozrostlo, až kam mohlo.

Hora Fudži, posvátný symbol Japonska, je vzdálena jen 80 km od Tokia a z vysokých budov je často vidět jen ráno (přes den se pak vytvoří smogový opar). Podařilo se mi na dřívějších zájezdech dvakrát vystoupit až na vrchol, který je 3776 m.n.m. To patří k mým největším zážitkům z Japonska. Bylo to možné, když v programu byly dva volné dny. Oba výstupy měly v sobě něco dobrodružného, už tím, že to nebylo v létě, ale v listopadu, a ten druhý dokonce extrémně v lednu. I samotný průběh výstupů byl dobrodružný. Dojeli jsme vlakem do posledního městečka Kawaguči–ko. Tam nás v půjčovně aut odmítli, protože jsme neměli mezinárodní řidičský průkaz (v Japonsku se jezdí vlevo… ). Měli jsme objednaný nocleh v horské chatě, ale dojet k ní jsme museli taxíkem. Taxikář nás vezl podhůřím Fudži, na křižovatce v pustých lesích zastavil a ukázal směr a cestu, kudy prý k chatě dojdeme. Šli jsme však pět hodin terénem, později za tmy s baterkami, bez podrobné mapy (na tohle jsme nemohli být připraveni). Když už jsme mysleli, že nás poslal špatně, vystoupali jsme nad hranici lesa a konečně viděli světlo. Chatař nás očekával, a proto nechal svítit lampu. Chata byla kouzelná, otevřený oheň uprostřed místnosti a Japonec tam žil celý rok sám – takové lidi rád potkávám! Ráno jsme úspěšně dokončili výstup. V zimním období je nutné mít mačky (železa na zledovatělý sníh) a počítat s nebezpečím prudkých větrů, dochází tam i k smrtelným úrazům. Ovšem vrchol je velký zážitek, dovnitř hory spadají srázy do kráteru hlubokého 250 metrů. A při druhém výstupu jsme s kolegy měli dokonce čas obejít dokola celý kráter, to jsou čtyři kilometry! K tomu fenomenální výhled do dálky.

V Japonsku mají přísloví: Blázen, kdo nikdy nevystoupil na Fudži a blázen i ten, kdo tam vystoupil dvakrát. Tím říkají, že Fudži je nádherná hora, ale výstup na ni je tak těžký, že ta námaha stačí jednou za život…

Přestože Japonsko je země proslulá vyspělou technikou, elektronikou a rychlovlaky, je z lidí nějakým způsobem poznat, že jsou velmi starý národ, se starými kořeny a kulturou. Je známé, že se tam lidé dožívají vysokého věku. Avšak naproti tomu architektura moderních měst minulost zcela vytlačila, téměř není vidět staré budovy. Historická centra, na které jsme v Evropě zvyklí a udržujeme

foto: japon2

je, v Japonsku neexistují. Je několik měst či míst, kde jsou staré buddhistické nebo šintoistické chrámy a pagody, např. Nara, staré císařské sídlo, nebo Nikkó – tam jsou skupiny chrámů a dalších staveb na velkých plochách za městem v parcích. Nejvýznamnějším městem je Kyoto, se kterým má Praha partnerství, tam jsou nejcennější historické stavby.

Vážným jevem jsou zde častá zemětřesení. Krátce před naším zájezdem se událo jedno z těch velmi silných, které si vyžádalo přes 200 obětí. My jsme se v té oblasti potom také pohybovali, ale následky jsme neviděli. Několikrát jsme v Japonsku zažili zemětřesení již dříve, jednou hodně silné, na stupnici 1–7 to bylo 5! Byli jsme na nádraží, to se celé dvakrát otřáslo, víc mne ale polekal hluk – rachot zdiva a plechu. Ale za 2 vteřiny bylo po všem. V jedné části Ósaky, v městě Hyogo, se v nejtragičtějším zemětřesení kolem Kobe v r. 2011 zřítila budova, prý tam zahynulo mnoho lidí. Na tom místě potom nepostavili obytné budovy ani kanceláře, ale koncertní sál, který snad víc vyjadřuje pietu toho místa. Tak tam pravidelně hráváme.

Miloš Havlík, člen vinohradského sboru, houslista Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, únor 2024

číslo 238, březen 2024
předchozí   další

Obsah

Kázání 11. 2. 2024
Přímluvná modlitba
Zprávy ze staršovstva
Zpráva o životě sboru za rok 2023
Zpráva o nedělní škole 2023
Křesťanská služba v roce 2023
Sbírka pro Berkat
Po stopách Pelíšků!
Booklub
Letní sborová dovolená
Rozhovor s Jakubem Raisem (13)
Náboženství v Rusku (3/6)
Ze Země vycházejícího slunce (2)
Na tento den neděli 24. března
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).