Rozhovor s Jakubem Raisem o jeho cestě (nejen) k víře (13)

Známe tě z kostela jako aktivního „mládežníka

Když pořádáme nějaké akce, tak si na ně „nevyděláme“ a využíváme pomoc seniorátu. Např. teď byl už tradiční bál, abychom to finančně zvládli museli bychom prodat tak 100 vstupenek, a to se úplně nedaří. Akcí děláme hodně, teď budou „Běžky nebo pěšky“, to jedeme na prodloužený víkend na Vysočinu. Když jsme tady v sále pořádali v lednu Deskohraní, sešlo se nás dobrých pětadvacet, možná pětatřicet, byl tam pohyb. Kromě běžných akcí pro konfirmandy, seniorátní dny mládeže a tak, jsou to sportovní akce třeba „Kolem nebo polem“ nebo „Stěna nebo pěna“. Nově jsme jako nový výbor zvolený loni na podzim vymysleli na jednom workshopu „Kůlturní akce“, což navrhla on-line jedna naše členka, která byla zrovna v Anglii a nechala se tam inspirovat. Bude to o „tvoření“, zatím moc nevíme, čeho všeho, mluvili jsme např. o propojování písniček ze Svítáku s jinými třeba na základě rytmu, a tak… Také jsme obnovili SomCup a Somfest, ten poslední roky nebyl.

Jak se to stalo, že ses začal v pražském SOMu angažovat a že jsi byl loni i zvolen do výboru?

Ve výboru máme určitou dělbu práce, já mám na starosti webovky, spravuji na Rajčeti fotky a jsem ochoten pomáhat technicky, kdekoliv je potřeba. Na začátku každé schůzky volíme vedoucího jednání, zapisovatele a verifikátora zápisu, dohodli jsme se, že předsedkyně SOMu automaticky jednání nevede. Raději než hlasování, máme domluvu. Teď jsme v našem seniorátu obnovili Sdružení evangelické mládeže, zapsaný spolek, (SEM) což má jako nezisková organizace samozřejmě právní subjektivitu, a tak budeme moci žádat o granty a dotace na naše projekty. Snažíme se také o kontakty s mládeží z jiných seniorátů, je to vždycky o kamarádech.

Teď opusťme tvoje mládežnické aktivity a povídejme si o tvé víře. Kdy jsi vlastně začal chodit do kostela?

Mezi spolužáky ani v práci jsem s tím, že jsem křesťan neměl nikdy problém, bylo a je to v pohodě. Netajím to, občas se něco zeptají, řeknou „Nevadí to?“ a já řeknu „Ne, my jsme hrozně tolerantní, až někdy nevíme, kde máme ty hranice“. Ale když to tak vidím u kamarádů katolíků, tak už i u nich to začíná být volnější… Já vlastně o žádném problému se svým okolím nevím, žádný se svojí vírou nemám. Snad jenom ten, že jsem objevil její kouzlo později, až je mi to líto, o co všechno jsem přišel.

Eliška Novotná, 1. února 2024