Dojmy ze Země vycházejícího slunce (3)

Japonsko je v celém světě proslulé svojí gastronomií, japonská kuchyně patří mezi ty nejlepší a nejzdravější.

Lidem se vybaví samozřejmě sushi, ale jak se dá předpokládat, japonská kuchyně je velmi rozmanitá. Je tam spousta restaurací, které bychom ale asi vzhledem k jejich rozměrům a charakteru spíše označili jako hospůdky, a to bez jakéhokoliv náznaku despektu. V mnohých se stále sedí na zemi se zkříženýma nohama, ale hlavně v denních podnicích převládá již evropský styl, i proto, že v poledne Japonci jí co nejrychleji – asi pod tlakem zaměstnání…

Nejrozšířenějším japonským jídlem je nejspíš „rámen“. Podobné jídlo můžeme najít u nás ve vietnamských podnicích jako „Pho“. Jedná se o velkou mísu polévky s nudlemi a dalšími přílohami–drobná zelenina, mořské řasy, plátky vepřového masa, také vejce – to už podle kuchaře nebo podle volby zákazníka. Je to běžné jídlo, ale i to se někde dělá řekněme jako nadstandardní, tzv. „tonkocu ramen“. Vývar je pak vpravdě domácí – z vepřových kostí a řádně tučný. Na takový čeká na ulici fronta zájemců a to proto, že do některých hospod se vejde jen 10 osob. Ale protože v Japonsku všechno funguje organizovaně, objednáte si už ve frontě na ulici – číšník vychází ven a když je konečně volné místo, jídlo dostanete za minutu.

Bude těžké zde představit rozmanitost japonské kuchyně na malém prostoru. Samozřejmě na prvním místě to jsou ryby. Mnoho druhů ryb připravených na různé způsoby. Pro Evropany jsou asi nejpřitažlivější „sashimi“, syrové ryby (tedy asi ne pro všechny Evropany… ). Sashimi i v běžné japonské restauraci je tak trochu umělecké dílo, aranžované s typickou japonskou hravostí a smyslem pro jemný detail. Porce syrových ryb obsahuje většinou okolo pěti druhů ryb, nikdy nechybí tuňák, losos, chobotnice a další ryby, k tomu trochu zeleniny – bambusové výhonky a i u nás známé wasabi a sojová omáčka, ve které se máčejí plátky ryb.

Potkal jsem i restauraci, kde nabízeli proslulou rybu „fuga“, která je pro Japonce delikatesou. Část ryby je však prudce jedovatá a povolení připravovat ji má jen velmi málo kuchařů. Zmíněná restaurace se mi však zdála trochu snobská, a tak i když vždycky chci poznat v každé zemi všechno, tuto restauraci jsem minul…

Samotné slovo sashimi však znamená všeobecně syrové maso, a tak některé restaurace nabízí i jiná syrová masa, např. kuřecí nebo koňské (v tom bylo moje překvapení… ), pravděpodobně i hovězí.

Populární jsou restaurace s plotnami, kde opět před zraky zákazníka kuchař připraví směs zeleniny, někdy s kousky masa. Na plotně jídlo smaží na způsob české omelety, leč výsledek je zcela jiný. Jsou i restaurace, ve kterých má každý zákazník svoji plotnu před sebou a připravuje si jídlo sám nebo hospůdky, ve kterých má každý host před sebou minigril a maso si sám griluje. Je to takový společenský způsob stolování.

Pro dokreslení pestrosti gastronomie připomínám, že takových malých restaurací – hospůdek jsou opravdu stovky, každá je jiná a s jinou nabídkou.

V Tokiu jsme našli českou restauraci, kterou jsme několikrát na-

vštívili. Majitelem je mladý Japonec, který si naši zemi oblíbil. Výzdoba je kompletně česká, plakáty a figurky z českých pohádek, samozřejmě nejvíc Krteček, Rumcajs, ale je tu i pěkná česká knihovnička. Můžete si tu počíst z knih Karla Čapka, Vladislava Vančury, Jaroslava Haška a mnohých dalších. Nemůže být jinak, než že se tu čepuje Plzeň, prvotřídně natočená, se vzornou pěnou. K pivu si můžete objednat smaženého kapra, bramboráčky, utopence a když vám číšník přinese pivo a poděkujete japonsky „Aigató gozai más“, tak on dodá „Není zač“ a ještě řekne „Na zdraví!“ Tak to potěší.

Miloš Havlík

člen vinohradského sboru, houslista Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, březen 2024