Na tento den neděli 21. dubna,

kdy je pro vás Hrozen připraven v kostele

Přísloví 30,18–19; píseň NEZ 775

Tyto tři věci mám za podivuhodné a čtyři nemohu pochopit: cestu orla po nebi, cestu hada po skále, cestu lodi v srdci moře a cestu muže při dívce.

Tento verš jsme měli na svatebním oznámení. A nemůžu ani po čtvrt století říct, že bych teď chápala víc než dřív. Že bych měla patent na vztahy nebo na rodičovství. Život ve dvojici, případně s dětmi, je dobrodružství. Něco se neustále mění, něco sílí, něco končí, něco roste. Vlastně mě to asi až zaskočilo. Že je to pořád proces. Manželství i rodičovství. Náročný, nesamozřejmý. Vyžadující péči, čas, energii, modlitby. Teoreticky jsem o tom ledasco slyšela, ale žít to? To je výzva.

Kolikrát si nevím rady, zraňujeme se, hledáme k sobě cesty, vymezujeme se i povzbuzujeme. Ale že to mohu žít, tak za to jsem Pánu Bohu fakt vděčná. Darem je mi můj muž, darem jsou mi naše děti. Ve chvílích únavy a nesouladu prosím Boha o podporu, o zklidnění mé vytočenosti, o uklidnění nervů i emocí. Prosím Boha o pokoru, nadhled, vděk. Hodně věřím, že Kristus přináší pokoj. A že se ním dá ledasco zvládnout. Hloupé myšlenky i zraněná ega. Pokoj Boží chrání naše roztřesená srdce a rozjitřenou mysl. A tankuje lásku.

Pane, já vím, že to kolikrát nezvládám. A jsem na ně naštvaná. Jsem ti vděčná Pane za to, že ty počkáš. Až se zklidním. A vděčně ti zašeptám, děkuji. Amen.

Marta Žídková

Celocírkevní farářka s určením pro školy Evangelické akademie v Brně