Pozvání k naději

Setkání křesťanů 2005 očima dobrovolnice

Počasí o víkendu 17.–19.6. bylo nádherné. Ideální teplota kolem 20°C, sluníčko a mírný vítr… Pokud se snad někomu zdálo, že blankytné nebe nad Hradčany přilákalo nějak neobyčejně mnoho turistů, nezmýlil se. Tito návštěvníci však do Prahy nepřijeli za památkami a levným pivem. Důvodem jejich návštěvy bylo pražské pozvání. Pozvání k naději.

Ti, kdo se setkání zúčastnili nebo se stali hostiteli, jistě program znají. Pro ty ostatní ho zde ale stručně shrnu. Setkání křesťanů PRAHA 2005 s podtitulem „Pozvání k naději“ se zúčastnili věřící z celé střední Evropy. Zahraniční a mimopražští hosté byli ubytováni ve školách, sborech a hostitelských rodinách. Setkání začalo v pátek příjezdem účastníků a jejich ubytováním. Večer se konaly pobožnosti a další programy ve sborech a farnostech, v sobotu pak probíhalo hlavní dění včetně velkého shromáždění na Ovocném trhu, které bylo vysíláno v přímém přenosu na ČT 2. Na neděli zbyly jen závěrečné bohoslužby a odjezd. V hrubé kostře vypadalo setkání takto:

Pátek 17.6.

Sobota 18.6.

Neděle 19.6.  Bohoslužby; odjezd

Do Prahy přijela nejen křesťanská mládež, ale i rodiny a výpravy ze sborů. Nabídka byla bohatá, a tak si každý mohl najít, co mu nejlépe vyhovovalo. Koncerty, dílny, přednášky, tématické procházky. Připraven byl i program pro děti, a tak bylo (snad) o každého postaráno.

Hladký průběh této velké akce zajišťovali dobrovolníci a organizátoři, které bylo možno poznat podle zelených triček s logem setkání. Mezi ně jsem patřila i já. Pomáhala jsem na Střeleckém ostrově, kde probíhaly aktivity pro mládež. Na pódiu běžely od jedenácti hodin koncerty, prokládané diskusemi a prezentacemi, za ním pak probíhala výtvarná, jazyková a taneční dílna, zahrát jste si tu mohli třeba kuličky, petanque nebo si zastřílet z luku. Původně jsem měla tlumočit, naštěstí se našli lidé způsobilejší a já jen občas vypomáhala s překlady u dílen a jinak jsem dělala, co bylo potřeba. Dobrovolníků byl totiž nadbytek, což ale nebylo na škodu, protože se mohli mezi sebou střídat. Já jsem se díky tomu zaběhla podívat na Tržiště možností, kde měla své stánky například naše Diakonie nebo ADRA, prezentovaly se tu i jednotlivé církve a různé jejich organizace.

Setkání pro mě, alespoň pro tento rok, skončilo nedělní bohoslužbou u Martina ve zdi, takzvanou rodinnou, kde byly do kázání zapojeny i děti s výsledky jejich sobotního programu o naději v Noeho arše a Božím slibu – duze. Bylo to veselé a milé, v kostele byli Němci, Poláci, Slováci i Češi a při „mezinárodním“ dětském představení, které doprovázelo kázání, jsem si uvědomila, že záměr setkání se podařil. Šlo přece o společenství a sdílení všech křesťanů. O získání nové síly, nových přátelství a ujištění. Zakončili jsme trojjazyčným zpěvem „Díků“. Ano, Díky, Pane za tvou naději.

Blanka Uličná