Evangelíci v Liberci

Povídání o minulosti i současnosti evangelického sboru

Sborový dům ČCE v Liberci

Liberec měl dříve převážně německé obyvatelstvo a němečtí luteráni zde měli svůj chrám, postavený v roce 1868 na náměstí Českých bratří, tehdy to byl Lindenplatz. Čeští evangelíci se shromažďovali ve své kazatelské stanici, která zde byla založena v roce 1922 a patřila k evangelickému sboru v Libštátě. Liberec je město v českém pohraničí a možná ostřeji než jinde prodělal nebezpečný a tragický vývoj třicátých a čtyřicátých let 20. století, ovlivněný Hitlerovým nástupem k moci v Německu a působením jeho stoupence Konráda Henleina, který sídlil právě v Liberci. Známe dům, ve kterém bydlel. Hnal sudetské Němce do nadšeného souhlasu s Hitlerovou politikou záboru pohraničí 1938 a posléze do okupace a zřízení protektorátu 1939. V listopadu 1938 nacisté vypálili zdejší synagogu. Byli zde jistě i odpůrci nacismu, ale většina Němců, jak prozrazují tehdejší volby, henleinovskou politiku podporovala. Byla válka a poválečný odsun Němců proběhl i zde. Mohli si vzít 30–50 kilo svých věcí. Liberec byl osídlován českými lidmi z vnitrozemí, Slováky, reemigranty z Polska, z Volyně a odjinud. Tato radikální výměna obyvatelstva dávala charakter zdejšímu životu a ten byl jiný než ve vnitrozemí, kde lidé žili po staletí ve svých rodinách a domovech. Také se mnoha lidem stýskalo po původním domově a nesnadno zde vznikaly sousedské vztahy. Ale to už se změnilo a přišly nové generace, které Liberec považují za svůj domov. Přišlo sem také mnoho evangelíků a prvním farářem sboru, který zde vznikl v roce 1946, byl Bohumír Šuchman, který pro sbor opatřil vilu v dnešní Masarykově třídě. Jejím majitelem byl dříve vlastník textilní továrny, který se prý raději odstěhoval dříve, než aby čekal na odsun. Jeho prasynovec nás zde před lety navštívil, promluvil při bohoslužbách a řekl, že je rád, že majitelem domu je evangelický sbor, a ne třeba nějaká banka. Faráři zde dále byli Hynek Merta, Josef Voborník, ThDr. Ladislav Horák a od roku 1989 Jan Čapek. Působili zde také vikáři. Do roku 1982 ve sboru spolupracoval také emeritní farář Miroslav Růžička, který bydlel v kostelnickém bytě. Smutný byl úděl zmíněného kostela po bývalé německé luterské církvi. Navzdory všem snahám kostel chátral, až byl v roce 1973 ve finanční tísni bezplatně odevzdán sborem do vlastnictví státu s výhledem, že v něm bude vybudována koncertní síň. Místo toho byl však z úředního rozhodnutí v roce 1976 zlikvidován.

Dnes se shromažduje k bohoslužbám na 50 lidí, staršovstvo má 16 členů, jsou biblické hodiny, v nichž je vždy také rozhovor, schází se střední generace, pěvecký sbor pravidelně cvičí písně a chorály. Chtěli bychom mít více dětí a silnou skupinu mládeže. Konfirmandů bylo loni šest. Od roku 1992 jsou ve sborovém sále nové varhany, které jsou darem Evangelické luterské církve Meklenburska. Po předchozích jednáních sbor v roce 2001 dostal od města darem další dům na Malém náměstí jako určitou náhradu za zbořený kostel. V něm jsme vybudovali krásné mateřské centrum pro maminky s předškolkovými dětmi. Centrum je součástí sborové činnosti, ale je to práce pro veřejnost a má velmi pěkné výsledky. V tomtéž domě jsme ze dvou místností zřídili klubovnu pro klub seniorů, který se schází každou středu odpoledne, je otevřen komukoliv a má literární, vzdělávací a hudební pogramy i malé pohoštění. Velmi nás těší, že někteří z jeho účastníků začali přicházet na bohoslužby a do biblické hodiny. Ve sboru nám jde o zakotvení víry v základech křesťanství podle Bible a současně o setkání křesťanské víry s problematikou současného světa a o otevřenost komukoli v porozumění a solidaritě. Nejcennější je vzájemná důvěra a spolupráce. To všechno ve vděčnosti Pánu Bohu.

Jan Čapek, farář v Liberci