Orlovy 2012

Z pohledu rodiče

V táborové hře děti pod vedením Zdeny, Heleny, Terezky, Vávry a Dana po vzoru moravských bratří osidlovaly neznámé země v Novém Světě a vykonávaly misii mezi severoamerickými indiánskými kmeny. Podle legendy plnily různé úkoly v přírodě, střílely z luků, kuše, poznávaly rostliny, věnovaly se výtvarným hrám. Vedle toho, snad pro potřeby misijních stanic, vyráběly energii z obnovitelných zdrojů – solární pece, vodní mlýnky, větrníky (bližší informace o principu k dispozici u Filipa Krupičky a Pavla Coufala). Ač v programu původně nebylo závěrečné hledání pokladu (jak bylo na předchozích táborech obvyklé – moravští bratři přece nebyli žádní hledači pokladů), děti si jeho hledání vydemonstrovaly a prosadily, takže poklad byl nakonec ukryt a opět nalezen. Poslední večer děti sehrály divadelní hru, a musím přiznat, že mě dost pobavila.

Malé děti, které měla na starosti Jarmila s Blankou, se věnovaly dopoledne různým výtvarným hrám, zpívaly lidové písně, hrály hry a chodily do lesa, kde postavily celé město ze šišek, kamenů a mechu. Těch menších bylo nakonec dvanáct a Jarmila s Blankou měly můj obdiv, jak trpělivě se jim věnovaly a jak je dokázaly zaujmout. Také bylo prima, že každé z malých dětí mělo k sobě stejně starého kamaráda, parťáka ke hrám.

Jsem ráda za svoje děti, že měly možnost po roce chození na náboženství, kdy ostatní děti ze sboru vídaly jen na krátkou chvíli v průběhu týdne, skamarádit se, sžít se s ostatními. A i za sebe, za prohloubení přátelských vztahů a navázání nových.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kdo se na přípravě tábora podíleli a všem účastníkům za příjemně spoluprožitý týden. A Matějovi Chábovi za báječnou kuchyni, skutečnost předčila její dobrou pověst.

Eliška Orlická