Bible a my

Proč nás neláká číst Bibli? Tu knihu, kvůli které byli lidé dřív ochotni obětovat i celý majetek. Už všecko známe? Nebo nám nepřipadá pro obyčejný život důležité vědět, co se v Bibli píše? Určitě máme v týdnu spoustu jiných nabídek, jak trávit večer. A mnozí jsou po příchodu z práce prostě moc unavení, než aby se ještě hodinu někde vzdělávali…

Ale kdy jindy si najdete čas na čtení Bible? Nebo myslíte, že to nepotřebujete?

Četla jsem si o prázdninách něco z Luthera. A jak jistě víte, ten byl na Bibli přímo vysazený. Kvůli ní, kvůli pochopení Bible se vlastně církev rozdělila. Luther poznal, že to, co se v Bibli píše, je důležitější než všecko, co vymysleli lidé, byť měli třeba papežskou tiáru na hlavě. „Kdo má najít Krista, ten musí najít nejdřív církev. A církev – ta se rodí, živí a udržuje Božím slovem! Boží slovo nemůže být bez Božího lidu a Boží lid nemůže být bez Božího slova.“

Je to tedy dost vážné. Když se nám zdá, že už Bibli nemusíme číst, přestává nám záležet na tom, že jsme Božím lidem. Bez Bible nebudeme (nejsme) církví. Bez čtení Bible nejsme v kontaktu s Bohem, Otcem Ježíše Krista a naše víra chátrá.

Chci vás pozvat k biblickým hodinám jako společnému čtení, na které si jindy těžko uděláme čas. Nemusíme se ani moc vzdělávat, spíš se snažit pochopit, co nám ten text může říci do naší doby a naší situace. Můžeme se ponořit do jiného vidění světa, které nám dodá sílu a prozíravost. Pohled k Božímu jednání v dějinách je posilou, i když je člověk hodně unavený (anebo právě tehdy).

Od 2. října budeme každé úterý večer číst vybrané kapitoly z knihy Jozue a Soudců. Jak to vypadalo, když Boží lid přichází do pohanského prostředí. To je docela aktuální, nemyslíte?

Ester Čašková