Vinohradský sbor ČCE

Rozloučení s MUDr. Vojtěchem Zikmundem

25. března zemřel ve věku 90 let náš milý bratr Vojtěch Zikmund, dřívější kurátor našeho sboru. Mnozí z nás na něj myslí s vděčnou vzpomínkou. Připomeňme si jeho život slovy, která zazněla při pohřebním shromáždění 1. dubna 2015 na Vsetíně.

foto: vojtech

Naše úzká i širší rodina se loučí se svým milým a drahým, vy ostatní s bratrem, přítelem, starším kolegou, panem dr. Vojtěchem Zikmundem.

Narodil se 18. ledna 1925 v Poděbradech v továrnické rodině. Dětství měl nepochybně zajištěné a příjemné. Po letech pak přihlížel tomu, jak soudruzi zatočili s jeho rodiči, a po dalších letech buržoazní synek v restitucích fabriku nedostal. Ostatně majetek nebyl jeho životním tématem a zájmem.

Jeho hlavním celoživotním zaměřením bylo hledání, hledání v oblasti náboženské a politické. Ledacos našel, ledacos opustil. Nicméně se zdá, že jeho hledání má dvě trvalé konstanty: jednak postupné zakotvení v evangelické víře a za druhé podoba spravedlivé sociální společnosti.

Jeho mládí si sem tam vesele připomínáme při sledování filmu „Hrdinný kapitán Korkorán“ s Vlastou Burianem. Inu Poděbrady 30. let! Vyrůstal tam v rodině vlažně katolické, byl pokřtěn, docházel na náboženství. Ve školních letech se velmi zajímal o českou historii, což ho přivedlo do prvních kontaktů s českou reformací.

Nastává konec první republiky a poté německá okupace. Tatínek Oldřich poslouchá tajně Londýn, synek Vojta sleduje postup Rudé armády na východě. To je logické pro jeho osobní i obecnou další historii: Všechny generace zklamané mnichovskou zradou a nevěrohodností demokratických spojenců začínají hledat, ale spíše tápat jinde. Mnozí se domnívají, že v ruském carismu, který si říká komunismus, je i pro nás Středoevropany zajištěna budoucnost a lepší zítřky. Ale počínání lidí v dějinách nelze zjednodušeně moralizovat, dějinám a lidem, kteří se v nich pohybují, je třeba porozumět, zvláště v převratných dobách: Konec války, osvobození ze dvou stran, obnova státu, víra v sovětskou alternativu společenského uspořádání, orientace české i světové inteligence silně doleva, panický strach z další války ještě strašnější, studená válka provázená vůlí po mírovém soužití. – Tohle je vnější rámec života Vojtěcha Zikmunda a jeho rodiny v 50. a 60. letech.

Konec války znamená pro něj osobně studium lékařství. Bylo to v Hradci Králové v blízkosti profesora Pavla Lukla a v blízkosti evangelického faráře Jana Amose Pellara, který mu přibližuje evangelickou víru. Ale (podle bible) víme, že s vírou souvisí láska. Tou dobou přijížděla k Pellarům a Luklům jejich neteř Alena Hromádková, dcera světově proslulého teologa i politického aktivisty J. L. Hromádky. S rodinou žila několik let v americkém exilu. Mladí zamilovaní zjistili, že mají hodně společný pohled na život. A tak on „jako velmi nezralý evangelík“ – jak o sobě říká – si troufl požádat princetonskou studentku o ruku.

Začalo to evangelickou vírou, rozkvetlo to do manželské lásky (ostatně celoživotní) a jako třetí zbývá (podle bible) naděje – naděje na příchod dětí a vytvoření rodiny. To se v jejich případě povedlo – počítám – na 350 procent. Proč tolik? Protože stoprocentní česká rodina má normálně dvě děti.

Lednovou oslavu jeho devadesátin jsme doprovodili písničkou, parafrází známé dětské lidovky: „Když jsem na světě ňáký to léto, vysloužil jsem si potomstvo za to: Potomci – to já chci, dětí jak smetí, když se dívám k nebi, čáp už zas letí: Ta Evička má Pavlíčka, ta Alena bezva žena, Vladimír nese mír, ten Vojtěch bere dech, ta Janinka nic neflinká, ten Martin nemá stín, ten Marek církve rek.“ Citoval jsem 7 prvých slok, ale následovalo dalších 21 podle počtu vnoučat. 14 pravnoučat už jsme raději nezařadili pro neúnosnou délku písně. Jejich jména a pořadí si pradědeček přeříkával i na smrtelné posteli.

Nyní trochu zeměpisu severních Čech. Bydliště a zaměstnání postupně: Liberec, Poniklá, Semily, Varnsdorf. Pracovitý a svědomitý lékař Zikmund si nejednou stýská, jak opouští rodinu kvůli práci. Do těchto časů spadají i nezapomenutelné vzpomínky (prozatímních) 5 dětí na mnohdy dobrodružné okamžiky v sudetském pohraničí.

Ale zeměpisný pohyb pokračuje: Vsetín – pro rodinu (biblicky vyjádřeno) „město na hoře ležící“, i když situováno do pořádného ďolíku, ale hory kolem dokola jsou nádherné. A což teprve lidi: vřelé přijetí Horním sborem, báječní sousedé kolem Smetanovy ulice, senior Emil Ženatý, příbuzní v Hodslavicích, v Olomouci… A do toho přicházejí na svět Martínek a Mareček. Prý „oba se měli k světu“. Rodina Zikmundova se intenzivně zapojila do zdejšího sborového života. Doktor Zikmund pracuje – až po odchod do důchodu – jako internista–revmatolog na vsetínské poliklinice. Kromě toho koná návštěvy nemocných po rodinách, což ho vede k zájmu o hlubší pastorační práci. Prožívá radostné, ale nakonec tíživé roky faráře Blahoslava Šourka.

Lékař začíná pošilhávat po práci kazatele. Pro manžele Zikmundovy nastává v roce 1989 údobí spojené s životem a duchovenskou činností ve Vizovicích. V obou zůstávají vřelé vzpomínky na tamní lidi, členy sboru i ostatní: Hezky přijati, oba zapojeni do sborové práce, hodně návštěv, potěšování zarmoucených, osobní přátelství a kontakty trvající doposledka. Včetně péče o zahrádku: „Co by tomu řekli katolíci, kdyby nebylo vypleto?!“

Zeměpis nekončí. Ačkoliv Zikmundovi se chtějí z Vizovic vrátit na Vsetín, kde udržují byt, okolnosti si vynutily odchod do Prahy. Manželka Alena se stává sekretářkou na synodní radě a po pěti letech řádného studia úspěšně absolvuje bohosloveckou fakultu. Vojtěch se stává kurátorem ve sboru na Vinohradech, který je s rodinou spojen mnohými vazbami sahajícími hluboko do minulosti. A kdoví, zda to nebyly resty tajného katolictví, když za Zikmundova kurátorování se v průčelí reformovaného kostela objevily namalované figury váženého Miroslava Rady. Byl nakonec rád, že mu ty obrazy schválili Smolík, Filipi i synod.

Následuje už volný pohyb mezi Prahou a Vsetínem a nakonec trvalé usazení na Vsetíně. To souvisí s jeho zhoršujícím se zdravotním stavem, až nakonec s nepohyblivostí. Ale mysl je stále svěží, bystrá, zájem všestranný, a – především srdce vlídné, laskavé, soucitné, stále na svém místě, to nikdy nepodléhalo žádným zeměpisným přesunům na jinou stranu. Navíc vysoko vyzdvihněme domácí zázemí: obdivuhodná péče manželky Aleny, pomoc dětí, od těch zeměpisně nejbližších nejintenzivnější. Jsou tu občasné pobyty v zařízení Diakonie na Ohradě, kde ožije jako bujarý mladík, který zapomene na vozík, tančí se sestřičkami a lebedí si: „To byl trhák!“ Nakonec lékař přijímá od svých mladších kolegů kvalitní péči ve vsetínské nemocnici. Když se poslední večer loučil s ženou a dcerou, pravil s širokým úsměvem: „Já vidím to, co nevidíte vy.“

V lednu jsme mu společně zazpívali přání: „Z vozíku zamávej létajícím ptákům, přibližuj se s nimi nahoru k oblakům, oni i ty přec patříte k dobrákům.“

Rodině zamával, odebral se nahoru, když zemřel 25. března ve věku 90 let.

Pavel Otter

Při příležitosti 80. narozenin bratra Vojtěcha Zikmunda vyšel v Hroznu s ním rozhovor, který je možno si připomenout v rubrice Výběr z Hroznů na stránkách vinohrady.evangnet.cz

číslo 156, duben 2015
předchozí   další

Obsah

ANO a NE – Vzpřímená chůze toho, kdo kráčí v pravdě.
Rozloučení s MUDr. Vojtěchem Zikmundem
Neznámý vojín
Jan Hus z pohledu jednoho francouzského katolického laika
Kázání Jana Husa na Neděli velikonoční
Adopce na dálku aneb Kolektivní matka
Česká křesťanská akademie
Husovské slavnosti 2015
Husovské slavnosti, program
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).