Vinohradský sbor ČCE

Neznámý vojín

I když bitva skončila před více než dvěma stovkami let a jména císařů i cara, kteří ji vedli, jsou léta vytesána v kamenné kráse náhrobků, stále se ještě občas najdou v blátě slavkovských polí lidské kosti. Odneseny do Mohyly míru, jsou jednou ročně uloženy do kostnice. Čí byly a s kým prožívaly radosti a smutky života, se nedozvíme, a někdy o sobě ani neprozradí, zda patřily vojákům ruským, rakouským nebo francouzským. O více než sto let po Napoleonově slavném vítězství, když se po Evropě znovu válčilo a na bitevních polích znovu zůstávala bezejmenná těla, objevily se hroby s nápisem „neznámý vojín“, britské, rakouské, ruské, italské. A po válce, ve které tito neznámí vojíni položili své životy, vyrostly v Evropě památníky, většinou okázalé, a jako se dříve v základech kostelů ukládaly ostatky svatých, tak našly nyní v jejich základech místo odpočinku těla vojáků, o nichž nebylo a není známo, jak se jmenovali a jaký byl příběh jejich života. Národ si u těchto památníků připomíná své padlé a cenu svobody. Přes všechny pocty, slávu a čest, která je neznámým vojínům vzdávána, je jejich úděl smutný, lidský příběh je tu zredukován jen na vítězství smrti, která vymazala vše, kromě sebe samé.

A přesto se vítězství smrti nad neznámým vojínem dá obrátit k naději. Deváté století přineslo na britské ostrovy zákoník, který začínal slovy: „I mluvil Bůh všecka slova tato, řka: Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.“ (Ex 20; 1– 2). A ani po tisíci letech Britové nezapomněli, kdo stojí u počátku i konce všech věcí. Na sklonku první světové války se na britských vojenských hřbitovech, na hrobech neznámých vojínů objevil nápis: Known unto God (je to část verše, který zní: Known unto God are all his works from the beginning of the world, jak překládají kraličtí: Známáť jsou Bohu od věků všecka díla jeho (Sk. 15, 18)). Vojenský život má svůj řád i na vojenských hřbitovech, obrat od zapomnění ve smrti k životu v Boží známosti byl řádně schválen komisí pro válečné hroby Britského společenství. Za tím, že se z neznámých mrtvých bojovníků stali lidé, jejichž příběhy zná Bůh, nestojí myšlenky faráře nebo teologa, nápis života a naděje na hroby neznámých vtiskl nešťastný otec, jemuž září roku 1915 vzalo syna, a on se do konce svého života nedozvěděl, kdy a kde byl John Kipling, jeho „boy Jack“, pohřben. Rudyard Kipling stojí ještě za dalším poselstvím, které k nám promlouvá z válečných hřbitovů Britského společenství. Bývá na nich „Památeční kámen“, připomínající oltář s vytesaným nápisem: „Their Name Liveth For Evermore“. Není to výzva, abychom si památku padlých uložili ve svých srdcích na věčné časy. Je to stejný výraz víry, že u Boha není nikdo zapomenut. V ekumenickém překladu verš zní: Jejich těla byla v pokoji pohřbena, ale jejich jméno žije v dalších pokoleních. (Sírachovec 44.14,) a uzavírá oddíl, na jehož začátku čteme: (Sírachovec 44, 6–9): Byli to muži bohatí, obdaření silou, kteří pokojně žili ve svých příbytcích. Ti všichni byli váženi u svých současníků a za svého života byli předmětem chlouby. Někteří z nich nechali po sobě jméno, které hlásá jejich chválu. Po jiných není ani památky; jsou mrtví, jako by nikdy nebyli žili, jako by se nikdy nebyli narodili, a stejně tak jejich děti. Ale nebudou zapomenuty spravedlivé činy mužů, jimž se dostalo milosrdenství. A proto „jejich jméno žije“

foto: hroby

Až roku 1992 byl rozpoznán hrob Johna „Jacka“ Kiplinga, po němž se ptal jeho otec v básni „My boy Jack“. Ale vítr, který pak přiletěl do Anglie s přílivem, už neměl komu říci, že ví, kde jeho chlapec leží. Hrob Rudyarda Kiplinga je ve Westminsterském opatství, a tam je i hrob, do kterého byla 11. listopadu 1920 uložena francouzská půda s ostatky neznámého bojovníka pod desku, na které najdeme nápisy: „Pán zná ty, kdo jsou jeho“ (2 Tim 2, 19) a „V Kristu všichni dojdou života“. (1. Kor 15, 22).

U Hospodina není důležité, jestli jsou jména jeho stvoření vytesána do kamene nebo jsou lidmi zapomenuta, jako by se jejich nositelé nikdy nenarodili. Bohem zapomenuta nebudou jména, příběhy ani činy žádného z jeho stvoření, to je poselství, které nechal na náhrobní kameny neznámých vojínů vytesat Rudyard Kipling. Stejně jako neznámí vojáci jsme i my Božím dílem a stejně jako oni žijeme v naději, že nás Bůh zná jménem. V tom jsme si podobní s kostmi ze slavkovských polí i s těly ležícími pod nápisem „Známýť je Bohu“ v tom si s nimi můžeme říci:„Jsme jedné krve, ty i já“.

Na samém severu Francie, kousek do Lille je městečko Haisens. U něj, na britském vojenském hřbitově, stojí náhrobní kámen, který nese jméno Johna Kiplinga, v malé skupince jsou ještě tři další kameny, s třikrát opakovaným nápisem: Známať jsou Bohu". Jestli někdy pojedete kolem, zastavte se a vzpomeňte si, kde vzal naději jeho otec, který mnohé z nás provedl od šedozelených vod africké řeky Limpopo přes indickou džungli až po poznání, kdy se stávají ze synů muži. A neznámým vojínům, i tomu, co padl u Zborova a na Vítkově ho stráží Jan Žižka, můžete pošeptat, že nejsou zapomenutí ve smrti, že se kameníci spletli, když to tak vytesali. Pan Kipling nám připomněl, že pro ně platí: jejich jména zná Bůh, a v Kristu všichni dojdou života.

Matěj Cháb

číslo 156, duben 2015
předchozí   další

Obsah

ANO a NE – Vzpřímená chůze toho, kdo kráčí v pravdě.
Rozloučení s MUDr. Vojtěchem Zikmundem
Neznámý vojín
Jan Hus z pohledu jednoho francouzského katolického laika
Kázání Jana Husa na Neděli velikonoční
Adopce na dálku aneb Kolektivní matka
Česká křesťanská akademie
Husovské slavnosti 2015
Husovské slavnosti, program
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).