Vinohradský sbor ČCE

Odevzdávání Pavla Filipiho

foto: filipi1

O tom, co Pavel Filipi znamenal pro českou teologii i celou naši církev, napíší asi jiní. Mnozí ho znali jako teologa, kazatele, učitele, v našem sboru ale po něm zůstane prázdné místo především jako po spolubratrovi a příteli, jako po někom, s kým jsme sdíleli dobu jeho slávy i léta, o nichž se Písmo zmiňuje jako o těch, v nichž člověk nemá zalíbení. Ve vinohradském sboru prožil velkou část života, velmi rád tady kázal, sbor mu ležel na srdci. Vím, že se pravidelně za náš sbor modlil, za staršovstvo, za kazatelku, nerad viděl neshody nebo nelady. Modlil se za všechny, na kterých mu záleželo, s až dětskou důvěrou také v sílu modlitby věřil, očekával na Hospodina, který je schopen měnit zdánlivě nezměnitelné.

Poslední léta pro něj určitě nebyla snadná. Často v poslední době vzpomínal na profesora Hellera, který kdysi mluvil o tom, kolik věcí člověk ve stáři musí Bohu odevzdávat zpět a jak to často bolí. I Pavel odevzdával – vědecké úspěchy, cestování, kontakty ve světě, časté návštěvy přátel a známých, letní pobyty v milovaném Telecím, odevzdával psaní knih, kazatelny mnoha sborů, na něž sice byl nadále zván, ale byl vázán péčí o svou paní a také cítil, že mu ubývají síly. Odevzdával i pracovní spěch a shon – pamatuji se, když jsem odněkud uspěchaná přiběhla a žehrala na moc práce, jak mi řekl: „Nestěžuj si a buď ráda, že máš moc práce, jednou to budeš postrádat.“ Těžce se trápil s tím, jak dlouho se ještě zvládne fyzicky starat o svou ženu. Těžce odevzdával milovanou práci na fakultě a také pak i své vlastní zdraví. Odevzdával ale s grácií. Nestěžoval si, nefňukal. Pokud vůbec mluvil o různých svých obavách a bolestech, bylo to věcné a vždy v tom byla ona důvěra v Hospodina, který ho neopustí.

Do posledních dní si zachoval mladého a pronikavého ducha, smysl pro humor, schopnost komunikovat s mladšími lidmi i radost z dávání. „Já už jedu z kopce, Jano,“ řekl jednou, když zaplatil pivo za celou „postaršovstvovou“ sešlost a my jsme byli v rozpacích. „Já už škudlit nemusím a neberte mi tuhle malou radost, protože já hostím rád.“

Odešel člověk, který stejně jako nikdo z nás nebyl dokonalý a taky to o sobě netvrdil. Věřím, že Pán Bůh mu pomohl projít hořkým údolím stínu smrti a provedl ho za ruku ne jako profesora teologie, ale jako své milované dítě, které teď pohostí On sám, hostinou chudých, a ani jeho doposud nevyslyšené modlitby neztratí z mysli. Pavel nám bude moc chybět.

Jana Šarounová, 28.12.2015

číslo 162, leden 2016
předchozí   další

Obsah

Matka a samí muži – biblické slovo k novému roku 2016
Lidé jsou pro mě důležití
Svědek odkázaný na Boží milost
Z přímluvných modliteb, které zazněly v našem sboru
Odevzdávání Pavla Filipiho
Vánoční krabice od bot
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).